Výkon a kapacita lidského mozku: Jedny z údajů v roce 2009 hovořily o výkonu 3,8 x 10^16 flops a kapacitě 3,6 x 10^15 bytů. Jiné zdroje uvádějí teoretickou kapacitu v řádu 10^19 bytů. Dnešní počítače jsou proti tomu pořád jen slabý odvar, ale situace se trvale mění ve prospěch počítačů. Co to ve výsledku znamená? Jsou věci, které víme jistě: Během dvou až tří desetiletí se poměr sil vyrovná.
Že poté budou učiněny pokusy nahrát lidské vědomí do stroje a dřív či později se to podaří, je asi jasné. Naopak jasné není, zda se to ve skutečnosti už dávno nepodařilo. Simulační modely z raných období technické civilizace by mohly být zajímavým studijním materiálem, nebo prostě jen atrakcí pro návštěvníky.
Mysl nahraná do počítače něco takového vůbec nemusí tušit. Proč by také měla? Když je nějaká mašina dost výkonná na to, aby simulovala lidskou mysl, pak je hračka k ní přidat iluzi prostředí a interakce s okolním světem. Možné chybky by byly minimální a nevedly k narušení uložené mysli. Projevovat by se mohly třeba opakováním vzorců chování (určitými životními stereotypy), nemožností vymanit se z určitého prostředí či situace, zvláštními shodami okolností. Například by různí lidé v okolí při interakci opakovali pořád ten samý postup, podobně jako v herním systému, kdy jsou postavy vytvořeny podle omezeného množství šablon. Je zde možnost, že by vzácně nějaká mysl chvílemi „neviděla“ to, co má vidět – něco jako paranormální jevy, změnu již jednou předané informace nebo jiné anomálie. Během životního cyklu mysli může dojít ke zrychlenému historickému vývoji a podobně.
Ale nedomnívám se, že by bylo třeba se pokroku nějak obávat. Poznání sice říká, že procesy jsou pod hranicí určitého rozměru nepoznatelné (princip neurčitosti), ale nic o tom, že by byly nedeterministické. A výsledek determinismu? Budoucnost je daná. Časoprostorové souřadnice popisují fixní objekty. Buď jsi součástí modelu většího nebo menšího.