objímací ke Pstruhovci

Datum: 09.03.2026
Autor: Mapař

Zkušený objímač z vysočiny by se mi asi vysmál. Ty stromy mají být někde u baráku a ne se za nimi táhnout 75 kilometrů. Zatím mě děsí vítr ženoucí mě na západ a hlemýždí tempo, které i přes tuto výhodu dosahuji. Cesta zpátky může být pořádný survival a mnohokrát mám cukání to otočit.

Před půl druhou projíždím Slavonicemi do posledního úseku. Dnešní cesta byla nekonečná.

Konečně u Pstruhovce. Časově to nevypadá dobře. Určitě se budu snažit dostat zpět v alespoň trochu rozumnou dobu. Jeden z důvodů je lehčí dres, než by měl těchto podmínek být. Jak půjde teplota dolů, může to být docela husté. Tak jen do sebe kopnu jogurtový nápoj, několik sušenek a jdu splynout s Fangornem při objímání obou oblíbenců.

Jejich zdraví se na první pohled velmi liší. Zatímco strom blíž k rozcestí je ukázková živá bytost, zadní je seschlý a polámaný. Ale u stromů přetrvávajících celá staletí není nic dáno.

Při počátku návratu dojde na nyní oblíbené téma, kdo má jaké karty v ruce. Jako klasický paranoik sáhnu do batohu, zda je peněženka na svém místě. A ono e-e.

Volám domů, zda je tam. Jestli ano, tak není k nalezení. Vrátím se k Pstruhovci. Není. Nemám z toho úplně dobrý pocit. Teď ale nezbývá, než se vrátit domů. O chvíli později další telefonát.

Ukazuje se, že jsem peněženku zcela v pořádku vložil do správné kapsy ... nesprávného batohu.

PUFF!

Nicméně jedno jablko a 5 sušenek je teď veškeré jídlo, které na cestu domů mám. Bez šrajtofle je to stejných 75 kilometrů, jako bych byl v liduprázdné divočině. Takže eso fakt nemám. Leda dvojku v pytlíku na jídlo. Navíc ten vítr.

Do Slavonic mi se šlapáním pomůže pan Newton. Hned do následujícího kopce už docela dost podřazuji. Není to rychlé, ale nedostavuje se křeč a téměř nikde kolo nevedu. U Ranciřova zahřeje návrat z Čech do Jihomoravského kraje. Vzhledem k větru i dnes naberu výšku v závětří nad Podhradím, abych vyrovnal síly na bitvu s velkorodem fukýřů. Na to padly 3 sušenky. Zbylé dvě a jablko si šetřím do Vranova.

I zde vystoupám hezky v závětří nad Granátkou. Už se docela šeří a na kůži proniká chladivý vítr. V Lesné mizím z hlavní. Zde už mám po většinu cesty výhodu výšky. Kupodivu to nějak jede, aniž bych se válel v křečích. Doma jsem zhruba v 19h. Tedy s předstihem 3-5 hodin před nejčernějšími představami.