prťouskovo první jaro

Datum: 07.03.2026
Autor: Mapař

V Gránicích míří osamělá paní na Mašovice jako já. Zažertuji, jestli také na koupačku v lomu a ... nevylučuje to. Na několik pokusů se rozcházíme, až nakonec přijdu na svůj oblíbený výběžek a paní na pláž. Při příchodu by se jeden mohl podívat do kalendáře, co je vlastně za měsíc. Koupačky tu frčí o sto šest. Pranostika v této podobě existuje už příliš dlouho a je čas na opravu:

Březen, do vody vlezem.

Je opravdu krásně. Jen doufám, že se tohoto slunečného dne dožil prťousek. Poslední zprávu o něm mám z 21.1. a říkal jsem si, že když dal leden tak dobré. Ale únor byl také dost hnusný. Co počítám čas, tak jeho máma někdy v roce 2024 dostala potravu, která ji nesedla natolik, že ji na správě parku zachraňovali se zchvácenými kopyty. Což se sice povedlo, ale jak nestihla rozumný termín k otěhotnění, tak použila ten nerozumný a pořídila si své štěstíčko pod stromeček. Tím pádem po 11-ti měsících březosti porodila v listopadu 2025. Na čerstvě narozeného prcka tak bylo připraveno období takové, že po každé jednotlivé noci by dospělý oblečený chlap šel ráno raději odprosit starou.

Cestou po střelnici doufám v setkání, ale zpočátku to vypadá beznadějně. Exmooraptorky mají rozšířený výběh mimo provoz a mohou být jen v hlavním. Kolem tradiční turistické nejsou. Ještě mohu chvíli pokračovat po jejím prodloužení kolem ohrady, což ve všech předchozích případech bylo k ničemu. Tentokrát rozeznám v dálce pohybující se koně. Po té cestě se bez problémů dostanu blíž. Dospělé slečny, mladíci blížící se velikosti dospělých, ale ten, kterého hledám ...

Je zde trochu chaotický výhled. Něco je nahodile zakryté křovím. Ještě pár desítek metrů a ... nejkrásnější pohled, jaký jsem si mohl přát. Prťousek zimu přežil a teď už by měl být za vodou.

Za chvíli obracím k Šobesu, kde mě při sestupu zase dohání a zanedlouho předhání ta paní z Gránic. Dosud jsem si neuvědomil, jak je ten svět malý.

Po kochačce u sněženek si dopřávám malé odbočení na vyhlídku Devět mlýnů. Spíš než profláknutá vyhlídka na Šobes dnes zaujme vyhlídka opačným směrem - na Havranický kopec. Respektive kopec je pořád stejný, ale ta růžová bunda na něm je tam nějak nově. Protože kluci už odjeli do Ria, zůstal ohradník mrtvý a můžete na něj sahat jak chcete. Tím pádem není problém si tudy zkrátit cestu na vrcholek (jako ti lidé tam) a dosyta se vynadívat na rozkvetlé koniklece. Určitě jsem si při tom nemyslel, že začátkem března bude přede mnou utíkat ještěrka zelená.