Rhodos s oslem

Datum: 20.06.2025
Autor: Mapař

pátek 20.6.

Let vedl podezřele severně a zažívám horké chvilky, zda se letí opravdu na Rhodos, nebo do Bulharska. Slunce protíná mraky a stíny dávají tušit kurz. Dunaje se držíme podezřele dlouho. Vidím osamělá rumunská pohoří a později dávají zasněžené vrcholky tušit Bulharsko. Teprve, když se objeví pobřeží, jeho tvar vyloučí bulharskou pláž na jistotu. Odvoz z letiště bude tentokrát mnohem svižnější.

sobota 21.6.

Moře ani bazén sice nedosahují kvalit únorového mašovického lomu, ale úplná polívčička to není. Na dnešek se s pomocí písklete podaří vydupat to moře místo bazénu, ale voda moc čirá není.

neděle 22.6.

Dopoledne už voda čirá je. Takže si všimneme, že okolí naší oblíbené skály obývá perutýn.

Odpoledne je ukázkově kalné. Ke skále neplaveme, protože někde v tom mléku je schovaný perutýn.

pondělí 23.6.

Vzhůru na palubu ... Lindos volá. Podařilo se sehnat lístky na loď Captain Sparrow, která bývá normálně pro 150 lidí, ale dnes je počet někde mezi 60-80. Vyjíždí se asi 7 minut od pokoje a na zpáteční cestě budou 3 koupací zastávky: Navarone Bay, Golden Sand, Tsampika Beach.

V městečku Lindos nás chytí provozovatel oslíků. Než se květinka rozkouká, sedí kluk na oslíku, pídinka na oslici. Květinka za nimi vyběhne na akropoli zpocenější, než ti dva oslíci. Situace si žádá relaxaci v obchodech. Zatím si prohlédnu tu památku.

I u akropole je znát, že po ní natáhl ruku středověk. Ale reprezentativní sloupořadí antické stavby je zde pořád. Vody ve zdejším přístavu jsou mnohem průzračnější, než v oblasti Kolumbia.

První koupací zastávka je daleko od břehu. Dno je z čistého písku. Zkouším se dostat k němu, ale povede se to snad až na počtvrté, kdy se mi v uších obnoví vyrovnávání tlaku. Podle posádky je zde dno asi v 8-mi metrech.

Druhá zastávka má dno o něco zajímavější: Balvany v písku. Hned je tu pár rybiček a jedna sasanka. Do vody se z pirátské lodi nevchází, ale skáče - tedy po prkně do moře. Na vylezení jsou boční schůdky.

Třetí zastávka má sice nezajímavé dno, ale stačilo by se kousek posunout. Je u hezkého skalnatého pobřeží. Na dně lze občas najít černou verzi sasanky (nalezeno jako Cerianthus membranaceus).

úterý 24.6.

Vracíme se k mírnému tempu plážování. Dopoledne je voda čistší, odpoledne světlejší. Po perutýnovi ani vidu, ani slechu. Jen dopoledne naberu něco, jako žahavé vlákno. Captain Sparrow má dnes na palubě daleko víc lidí.

středa 25.6.

Čichám, čichám čistší moře. Obcházím návrší a koukám shora do průzračné vody, do které se není seshora jak dostat. Alespoň ne bez lana, borháků a dlouhých kalhot proti trní. Když to nejde vrchem, zbývá jediná možnost: vodou. Hluboké moře s výskyty člunů budí při obeplavávání výběžku docela respekt. Večer ještě kytička pročítá motivační článek o tom, že ve středozemním moři se žralok bílý vyskytuje. Já tam narazím jen na člun s potápěči. Brblali tam něco jako "no fish".

čvrtek 26.6.

Autobus do hlavního města Rhodos odjíždí ze zastávky K9 v 7:50. Plán je zdrhnout z města ve 12 hodin.

Ihned po příjezdu do města (asi hodinu po snídani) dostávají píďata strašlivý hlad na ledovou tříšť (a v optimálním případě i gyros). Nedaleko stojící restauratér nás tudíž bez problémů odchytí. Z našeho světa zná jméno Emila Zátopka - v té souvislosti, že sám běhával maratony.

I dnes budeme míjet obří výletní loď Disney Fantasy, středověké hradby, mešitu s minaretem, byzantský dům a větší než malé množství obchodů. Když kytička zmizí v nějakém obchodu je to jak ve vetřelcích:

"Máte 30 sekund k dosažení minimální bezpečné vzdálenosti."

Plán na polední odjezd se hroutí ve chvíli, kdy opět míjíme původní restauraci. Restauratér pořád pilně odchytává - business must go on. Objednávám z malého a velkého piva to velké, aniž tuším, že velkým se myslí litr. Bus ve 13:30 odjezd jistí.

pátek 27.6.

Počet hostů se během výměny turnusu menší. Při obeplavávání výběžku se trochu osměluji, ale stejně se občas ohlédnu za sebe po žralocích. Místo žraloků tu vidím plavat nějakého chlapíka. Na tom vystrčeném osamělém místě se snažím zůstávat poblíž ... dokud se ten člověk nevzdálí od skal do obvyklé cesty člunů. Pak mě předsevzetí opouští.

Na plážičce čeká nějaká paní, tak zkusím český pozdrav. Nemýlil jsem se. Opravdu jeho manželka. Prý už se tak nějak smířila s tím, že bude brzy vdova. Zanedlouho se zpoza skály vynoří šnorchl. Dnes to ještě nebude.

Slunce se sklání k obzoru. Píďata se už zapotápěla a společně si užíváme bohulibý výhled na to, jak u perutýních skal dovádějí nějací špatně informovaní Češi.

sobota 28.6.

Hluboká voda dnes vypadá zakalenější, než dřív. Když se svah stává čím dál prudším a na osamělém místě mám pod nohama hlubinu, kde ani nedohlédnu dna, tak se dál moc nehrnu.

Odpoledne se u vody zabývám oblíbenou kratochvílí strašení ještě neopálených "bažantů": "Život ve vodě nic moc. Ale nějaké ryby a sumýši by se našli. Před týdnem jsem u těch kamenů nafotil perutýna."

Neuplynulo ani 10 minut a u ústí zátoky na jednoho málem narazím - doslova. Perutýn se potácí na hladině břichem vzhůru a očividně mrtvý. O kus dál jiná mrtvá ryba. Asi nějací rybáři probírali síť a nevěděli, jak dobrou rybu vyhazují.

Jak ho dostat na pláž a nesahat na něj? ... Blbě.

V zátoce nalézám pár klacíků a plavu zpět pro úlovek. Jeden klacík se zlomí, takže perutýna nemohu držet. Tempo postrkování je cca 1m / minutu. To nestačí.

Mohl bych ho chytit do plavek. Problém by nastal, až bych měl vylézt na pláž. Dejme tomu, že perutýna vyklopím a plavky s ulomenými ostny si obleču ... Ne, to neklapne. Obracím pro další klacík.

Při návratu na pozici perutýna už nalézám jen tu druhou rybu. Je to jak v Cimrmanech: "Někde tady je. Tady všude okolo." Se staženým zadkem couvám z loviště.

neděle 29.6.

Dozvídám se, že mrtvých perutýnů bylo víc. Dva ve skalách vnější strany útesu a jeden přímo v zátoce. Dá se pochopit, že rybáři se některých ryb zbavili, ale nevysvětluje to, jak se dostali do skal. Rybáři se přece se svoji lodí ke skále nepřiblíží, poněvadž tu loď budou potřebovat i další den.

"Co vy na to milý Watsone?"

Když plavu kolem útesu, vidím racky, jak se na skále futrují mrtvou rybou. Racek je poměrně silný pták. Perutýna by si dokázal donést ke stolu. Spolupachatele rybářů bychom tím měli.

Odpoledne se s perutýny roztrhne pytel právě když neberu k moři foťák. Na dně se jich válí několik mrtvých a jeden živý. Na mrtvolku se slézají nějaké mnohonožky - Hermodice ohnivá (Hermodice carunculata) a vidím tam proplavat hadovité tělo murény. Opět je nemám jak dostat na břeh. Ale děti se síťkou přijdou za chvíli ...

Netrvá dlouho a lovím toho nejmělčího. Vím o tom, že hlouběji nějaký přežil a je tam ta motivační muréna. Perutýn je naštěstí malý a lehký. Síťku tak mohu vystrčit nad hladinu, abych k plážičce doplaval v historicky krátké době. Nejlepší na tom je, že jsem si to klidně mohl ušetřit. Jinou mrtvolku nalézám u našich oblíbených kamenů pár metrů od pláže.

Zítra má být Lindos II.

pondělí 30.6.

Konečně si užíváme moře - s jeho vlnami. Výlet na Lindos je odvolán a bereme jako náhradu středu.

Alespoň je čas na procházku návrším. Na zpáteční cestě se přes pěšinu mihne něco velkého a těžkého. Když se tím směrem podívám, stihnu zahlédnout přes 20 čísel dlouhou špičku silného hladkého černého ocasu zmizet v roští. Nanejvýš lze vyloučit savce. Buď je to ocas velkého, černého a bůhvíjakého ptáka, nebo někomu utekl varan komodský.

úterý 1.7.

V přístavu vidím loď Captain Sparrow hluboko zanořenou pod vahou pasažérů. Snad to zítra bude lepší.

Dopoledne je zátoka poměrně vymetená, ale vyplavání ven viditelnost nezlepšuje. Ústí je dnes plné ryb. Míjím hejno snad tisícovky 15-20 centimetrových ryb.

V animační skupině Če-dog má kluk ekologický den. Při záludném DŮ uklidit pár odpadků se cestou z pláže prohýbáme pod zlomkem matroše, který je k dispozici.

Dál na moři se pár asociálů prohání na skútrech, takže na klidné pobřeží lze zapomenout.

středa 2.7.

S pirátskou lodí Jack Sparrow zažíváme první téměř 2 hodiny pravé a nefalšované ztroskotání. Loď (když už se vůbec podaří vyjet) driftuje v zátoce plné podvodních útesů neschopná se otočit. Není možné tam dát zpětný chod. Jeden člověk z posádky jde do vody něco řešit.

Místo, aby se při pokusech nahodit vrtuli objevil u lodi růžový chuchvalec vody, ten člověk normálně vyleze a jedeme.

Na Lindosu se po oslících dělíme. Nastavený limit na kartě mi brání následovat kytičku městem. Protože akropoli už mám odškrtnutou, vychází z toho jasná pláž - respektive pobřeží blízko pláže.

Na to, jak je členité, se spoustou zákoutí a balvanů, mi přijde nepochopitelně chudé. Beru pár vyhlodaných perlorodek. Žádné ježovky, žádné sasanky, žádná pestřejší paleta ryb. Alespoň ta krásně čistá voda.

Zpáteční cesta má ty samé zastávky, co minulá. I tentokrát je nejzajímavější Golden Sand, kde se daří najít onu vytouženou ježovku diadémovou. Když zde beru ze škvíry půlku perlorodky, tak ji zevnitř něco drží. Tím nalézám chobotnici.

Po návratu na loď se na mě vrhne kytička i píďata, že mají hlad a měl jsem chobotnici přinést.

Naopak nejvýnosnější zastávka je Tsampika Beach, protože se zde na mě v 8-mi metrech smějí jedny ztracené plavecké brýle.

čtvrtek 3.7.

Dopoledne se loučí výbornými šnorchlovacími podmínkami. Captain Sparrow dnes odjíždí bez 2 x 5 řeckých minut čekání.