bledulová

Datum: 22.03.2025
Autor: Mapař

Těsně přede mnou vystartuje srna a připojí se k jiné. Zpovzdálí pak sledují, jestli už zmiznu, nebo tady budu oxidovat. Když se k ničemu nemám, jdou si hledat nějaké odlehlejší místo.

Cítím se až provinile, takto je vyrušit v tom maličkém ráji na hranici mezi Moravou a její západní kolonií. Nic by se jim nestalo, i kdyby mě použily jako polštář. Ale v tom je nepřekecám. Jsem v nevýrazném mělkém údolí obklopeném z obou stran lesem. Krom ochrany před dnešním východním větrem a prvních plicníků deroucích se z půdy tu není skoro nic.

Za sebou už mám bledule i Bílý kříž. Letos mi bledulí připadá méně. Moc doufám, že je to jen načasováním a vyroste jich více. I sněženky byly tentokrát omezeny na menší prostor.

Tak snadno, jak jsem se dostal sem, tak ... těžce se budu vracet. Na následujících 50 km mám výrazný protivítr. Po sjezdu k Dyji použiji trik s nabráním výšky v závětrných serpentinách nad Podhradím a cestu přes Lančov. Trochu to pomáhá, protože na otevřených prostranstvích ve směru k Vranovskému zámku bych asi vypustil duši. Takto mi zbude trocha sil na přejezd Šobesu a marný pokus vidět exmooraptory.

Očekávám určitou satisfakci v popické hospodě: Na hodinkách 16:40, vaří se do 16:50 a v 17 padla. Takže se mohu těšit na domácí stravu a opravdu to nemá ten nádech jako v pořadu Prostřeno.