 |  | ||
Datum: 01.03.2025
Autor: Mapař
Raní slunce zalévá palouk, na kterém 2 srnky hájí fotbalovou branku. Zřejmě se sem chodí najíst pravidelně. Na kontaktní vzdálenost člověka přijít nenechají ale jinak se nedají rušit.
| | ||
K vleku je to zde jen několik málo kroků. Sjezdovka je sice vhodná pro děti, ale úplný buzerplac to není. Za chvíli bereme lyže a jdeme do toho. Na sjezdovce budou ještě pár dní těžit z vrstvy umělého sněhu, ale jinde se tráva odkrývá před očima. Zatím se to netýká Dvoraček a hřebenových partií, ale i tam to bude brzy o dnech. Podařilo se vyhmátnout jistě nejslunečnější týden měsíce.
Jeden den si pauzu dám. Ráno vyprovodím květinku s píďaty k vleku a pak už mířím na osvědčené stoupání ke Dvoračkám. Ne, značku tam nehledejte. Je to tento přímý asfalt přes Světlanku: https://en.mapy.cz/turisticka?x=15.4947352&y=50.7401980&z=18
Na Dvoračkách jsou dva hlavní úkoly:
Další cesta je po červené nahoru do sedla mezi Lysou horou (ano, jedna je i v Krkonoších) a Kotlem. Tady v sedle na slunci a bílém podkladě, v teple a bezvětří začíná být čas na striptýz. Moirové spoďáry budou zahřívat vnitřek batohu, protože v nich bych zdechnul. Vršek bude redukován ještě radikálněji, než federální správa USA.
 | |||
Podruhé během pobytu zamířím do Polska. Tentokrát bez zásoby nákupních tašek. Na hřebenovém přechodu Česká budka se bezvětří mění na lehký vánek a nátělník s krátkým rukávem je v něm akorát. Tento ohoz řeší celý zbytek dne až k pelíšku.
 | |||
Kolem osamělé skály Violík se dostanu k Ďáblově kazatelně a tentokrát budu pokračovat až za vrch Vysoké kolo zimní obchůzkou po jižním svahu. Zrovna je zde nějaké policejní cvičení či co. Vrtulník přistává na volném terénu asi 70 m ode mě, z něj v klidu vystoupí kolem 5-ti policistů na lyžích a někam mizí. Pak další let vrtulníku atd. V zimě bych si dokázal představit bezpečnější terén, než svah tohoto kopce. Pokud je ledovka a nejsou minimálně skialpy, tak ječet a zdrhat odtud. Poněvadž mám maximálně běžky, nemohu si dovolit moc pozdní návrat.
 |  |  |  |
 |  | ||
Reálně bych zde lyže ani nepotřeboval. Sníh na cestě je tvrdý a každou chvíli je nějaké vypečené místečko, kde je stejně sundávám. Přes Velký Šišák dojdu na Mužské kameny a v rámci genderově vyvážené cesty i na Dívčí kameny.
Teď tu stojím na svahu. Přede mnou je asi 200 m hluboké údolí, kterým pokračuje cesta lemovaná alejí předražených horských chat poblíž Špindlu. Kdyby mi přeskočilo, tak se asi za hodinu dostanu do míst s pořádným výhledem na Sněžku. Cesta zpět by byla otázkou kvůli svahům Vysokého kola. S rychlostí pilota F1 se rozhodnu a otevřu tašku se žrádlem.
 |  |  | |
Cesta zpět se nese v komornější atmosféře, kdy na úseku k Ďáblově kazatelně jsem většinou sám. Ještě na sestup je spousta tepla. Sníh je sice rozbředlý, ale to je ta lepší varianta.
 |  |  |  |
Liberec dnes ukazuje svoji hřejivější tvář. Zebrám a koním Převalského může být tak akorát, sloní stařík jde po pedikůře také ven. U žiraf to v budově zpočátku vypadalo na pouhé čištění výběhu, ale na zpáteční cestě je potkávám venku. Mrazuvzdorný pavián liberecký je samozřejmě také venku. Bílý tygr si dává dvacet ve svém pavilonu.
Dravci měli krmení. Trojice mrtvých krys sice vypadala lákavě, ale jak jsem se kolem ní začal motat, tak orlosup bradatý zpozorněl.
Takin čínský se může pochlubit svými huňatými píďaty. Oproti minulému stavu chybí záplava ryb v rybníku, ale pózující anakonda tuhle bolístku rychle zahnala.
 |  |  |  |
 |  | ||