 | |||
Datum: 10.08.2024
Autor: Mapař
Mona Lisa z Louver je na nádraží 100x naživo. Dav stojí před jednovagónovým vlakem a všichni se blbě kření. Kdo by také předpokládal, že v těchto vedrech budou lidé jezdit na Vranov, že? Odjezd je v 7:38 a teď je krátce po 7:20.
"Tak šup, šup! Chcete přitisknout tělo na tělo, cítit dech a uvědomit si jiné vůně? Různé polohy, dovnitř, ven, zepředu, zezadu ... Ano?"
"Tak si nastupte."
| |||
S kolem se na to ani nemusím dívat. Doufal jsem v -17 km šlapání, ale je čas se přesunout po vlastní ose. 8:21 míjím křižovatku na Šumnou, kam vlak dorazil v 8:00.
Zatím je relativně v pohodě a doba největších veder mě zastihne v lesích kolem 500 m.n.m. Konzervativně se přidržím "jižní magistrály" z Vratěnínu do Slavonic. Mám tuhle cestu rád. Je zde klid. Lze se na ni napojit, když sjedu k Dyji přes Šafov a po vystoupání si zkrátím cestu lesem po zelené.
Krátce po 11. hodině jsem ve Slavonicích a už začíná být cítit horko. Naštěstí už konečně vystoupám výš. I s odpočinkem u Pstruhovce se dostávám na zastávku Kaproun za stejnojmennou obcí před 13. hodinou. Je zde pomník Járy Cimrmana, který zde byl vyloučen z vlaku v noci z 28. na 29. června 1930. Nepochybně by bylo rychlejší dojet přes Staré Město pod Landštejnem ke stanici úzkokolejky Hůrky, ale už mám Českou Kanadu tak nějak spojenou s klidným rybníkem Pstruhovec (u kterého se dá nabrat voda) a rád se v Rožnově kouknu na bizony.
 |  |  |  |
 | |||
U žádného občerstvení nakonec nezastavuji. Obědem je velké balení sušenek, se kterým neztratím tolik času. Vody je dost. Spěchám kvůli úmyslu navštívit Šobes. No jo, už nějakou chvíli jsem v těch našich končinách nebyl.
Ze Slavonic cestu trochu obměňuji, ať se vyhnu stoupání do Šafova (ne, že bych ho nenasbíral jinde). Pokračuji přes ikonický (a bohužel předělaný) most přes Moravskou Dyji do Starého Hobzí a Jemnice. Čtvrteční kousnutí pavouka je zde doplněno jedním žihadlem - také do krku. Nad výběrem téhle cesty si docela zanadávám, když mě kilem míjí hromada prskoletářů. Nedělal bych si o nich iluze. Na vlastní oči vidím, jak jeden v nepřehledné zatáčce vjel do protisměru. Jestli z druhé strany pojede či nepojede kombajn s 5-ti metrovou žací lištou už je osud.
 | |||
Tím se dostanu přes Suchou horu a Štítary do Lesné a tam už mohu odbočit k Šobesu, kde ještě stihnu u pár lidí zahlédnout koštovačky. Další už obsluha nenalévá, poněvadž se zavírá v 18h. Je 18:04.
V Dyji pod mostem se pár lidí koupe a ještě si pochvalují, jak je teplá. Nechápu. Voda vyvěrající zpod turbín Vranovské přehrady vždy bývala ledová. Z toho důvodu je zde Dyje pstruhová řeka. Oteplování už muselo dosáhnout hodně hluboko.
 |  | ||
Nahoře u vinic se mě jedna rodinka ptá, kudy do Znojma. Myslím že po 180 km jsem pěkně sladěný s tempem jejich dětí.
Otevírají se brány ještě hlubšího teplotního pekla. Marně čekám u obchoďáku na vyjížďkáře. Jen vidím, jak zdejší pítko je vždy aktivováno průjezdem auta. Takhle musí denně vytéct hektolitr nadarmo. Později si projdu město a nakouknu do Viktorky, jestli někdo dodrží alespoň tu druhou část nedělního rituálu. Nikde nikdo. Už ani Poutník nestačil na semknutí party.