 | |||
Datum: 07.01.2024
Autor: Mapař
Dnes mi dělá radost přesně ta věc, ze které kdejaký ovocnář šílí: Sníh odtává a zítra bude hezký slunečný holomráz. Fotovoltaika je volná a bude makat.
Vycházka někam na Chroustov bude pro odpoledne to pravé. Ze včerejška zbyla ještě půlka mrkví ...
I dnes nalézám na Pičhoře Galána a Lenku. Jsou navázáni ve vzájemném dosahu, ale jsou to takoví pán a paní koníkovi. Stojí k sobě zády a šípkový keř uprostřed zdůrazňuje vzdálenost mezi nimi. Ta se velmi zmenší v okamžiku, kdy Lenka dojí svojí půlku mrkví a druhou půlku se pokusím donést Galánovi. To se na chvíli dokonce dotkne Galánova čenichu vonícího mrkví. Jinak jsou oba velmi mírní. Když se Galán skloní k mé noze, čekám, co dnes vymyslí. Jen mě olízne. Ani Lenka nezkoušela nic víc, než stát v cestě.
| |||
Ale je uražená. Jak vidí, že budu odcházet někam k batohu, nadejde si jakoby mimochodem poblíž a právem očekává, že ji pohladím. V té chvíli odvrátí hlavu a odkráčí, jako bych nebyl.
Trošku se vybaví zprávy z míst, kde se všechno rozkecá: Ve Znojmě se dozvídám (krom informace o těžitelných zdrojích uranu poblíž Suchohrdel) ještě pozadí příběhu exmoorských poníků v Podyjí. Daří se jim tam tak dobře, že správa parku dala kluku a holky zvlášť a řeší, kam s nimi. Proto jsem minule v tom stádu neviděl žádné klisny. Snad ještě dlouho budou mít Galán a Lenka jeden druhého.
 |  | ||
Konečně projdu Radimí a pokračuji kolem vzedmutého Vavřineckého potoku na Chroustov. Z Chrousova by se dalo vrátit i po asfaltu, ale přece jen se vyškrábu nahoru na stráň a doufám v nalezení nějaké neblátivé cesty zpět. Mraky mizí a opírá se sem sluníčko. Pohled na zvěř žádný nebude, ale situaci zachraňuje alespoň jeden pěkný dravec moc velký na káně. Pomalu se vracím kolem vrcholu kopce. S klesajícím sluncem začíná přituhovat.
 |  |  |  |
 | |||