od ničeho k ničemu

Datum: 27.12.2023
Autor: Mapař

Po přesunu do Znojma mi přijde vhodné dobře využít získané volno. Je nádherný den.

Nemyslím si, že voda v lomu bude průzračná, ale jistě lepší, než v létě. Když se po krátkém vyčvachtání oblékám, objevuje se další člověk se dvěma dětmi. Znáte děti: Ty chtějí do vody také. Jasná obloha a minimální větřík dnešní koupačce dost nahrávají. Sám si myslím, že voda bude nejčistší někdy na přelomu února a března. Vidím to na poznámku do kalendáře.

Jak že to v té známé písničce bylo dál? Pole, louky, hejna vran. Všude samá kráva, samej vůl? Na vrány je tu asi moc teplo. Nikde žádná. Hovězí se chová hlavně na vysočině. Zde cestou po Mašovické střelnici sem tam nějaká ovečka, kozička. O člověka tu téměř nezavadím. Ohrady pro divoké poníky spasené, jsou zde ještě teplé doklady jejich přítomnosti, ale poník nikde. Mohli by jste oběhnout celý elektrický ohradních Holocénského parku a neuvidíte nic. Možná by se na vás exmooraptoři vrhli až po výpadku proudu.

Pokračuji nějakou krátkou variantou cesty na Šobes. Tam už pár pěšáků je, ale spočítal by je tesař na prstech jedné ruky. Z vrchu je vidět zvýšený průtok vody, jak ji upouští Vranovská přehrada (Znojemská přetéká), ale zdá se to být ještě v pohodě. S pěší lávkou přes řeku není nejmenší problém. Samotný Šobes dnes potkáte úplně sklizený. Je to celkem logické. I kdyby zde pěstovali ledové víno, dostatečně silné mrazy už byly.

Od řeky cesta na vyhlídku Devět mlýnů a pak se rozhoduji pokračovat vrchem. Protože v bundě se potím, jdu do trička a na otevřeném prostranství si užívám slunce. Než dojdu do Havraníků, potkávám jezdce na koních. Respektive na koni jede jezdkyně. Jezdec jede na kole a koně táhne na špagátu. Kdyby vznikla nejasnost ohledně další cesty, tak bych vsadil na toho koně.

Koníci jsou tím, co na exmooraptory platí. Hnědák zařehtá a okamžitě je za ohradníkem celá smečka. To do značné míry vysvětluje, proč na ně jen tak nenarazím. Jsou družní. Jeden bez druhého nedá ránu a tudíž se nerozptýlí po celé ohradě.

Pohled na to, tak do sebe občas strkají, kopou nohama a koušou se navzájem docela budí respekt. Zvláštní změna, když si uvědomím, jak jsem kdysi jednoho úplně umírněného pohladil po čele. Když jezdci odjedou, zůstávají poníci poblíž mě bez většího zájmu. Plachost tedy nebude úplně zásadní. Neobvyklý pohled přináší následující bitky, mezi kterými se občas poníci uklidní a dokonce se o sebe s citem otřou čenichy. K bitkám před koncem března se mi nedaří najít rozumný důvod. Klisny jsou březí 11 měsíců, tudíž by se do té doby nic dít nemělo. Teď se nebudou pouštět do románků, aby po 11-ti měsících přivedli své štěstíčko doprostřed zimy a to jim umřelo. Spíš nějaký druh v zásadě přátelského zápolení. S tím dotykem čenichy to připomíná situaci, kdy se mnou Galán v jednu chvíli muchlá a pak ...

Tak tohle je ono! Jeho chování nevypadalo naštvaně a nejspíš naštvaný nebyl. Jenom k sobě máme tak blízko, že jsem byl povýšen na koně a kousnutím do nohy jsem byl zdvořile požádán o rvačku. Tak to mě čeká vymýšlení, jak z toho vybruslit a být degradován zpět na člověka.