slunci vstříc

Datum: 05.02.2023
Autor: Mapař

z týden staré historie

Opět u svých. Když vaši mazlíčci nejsou nějaké miniatury do dlaně, připomínají vaše místo v tomto světě. Konečně přicházím na to, proč je holka taková rezervovanější. Jak se kluk nahrne na mazlení první, cítí se odstrčená. Žádná holčička nechce být dvojka. Nějaká taxonomie, že jsme oba jiný druh, nehraje roli.

Je to jako odlišný svět, který čím dál víc ztrácíme. Byly popsány případy primátů, kteří vylezli na nějaký kopec jen proto, aby se pokochali západem slunce. Ve zpěvech delfínů se podařilo rozeznat, že se oslovují jmény...

V sobotu je počasí celkem nechutné, ale vzhledem k podobně nechutné váze dávám svou srdeční zelenou z Podhradí do Oslnovic a Suchou horu.

Neděle

Hodiny odbíjejí devátou za 5 minut devět. U Dyje pořád nikdo. Až v posledních minutách vidím prvního přijíždějícího ve směru od Ivana. Sám tedy nepojedu. I když navzdory mrazu je tak krásně, že alespoň Šobes bych dal.

Vyjíždíme v pěti.

Po včerejšku si celkem pochopitelně snažíme užít sluníčka. Výjezd z Gránic do otevřeného prostoru kdesi u Mašovic úplně připomnělo staré časy, kdy vyjížďky končili v garáži na pivu.

Za chvíli opět zmizíme na nějaké ne úplně vytížené (ale o to víc zledovatělé) cestě, z které dokáži na jistotu určit jen bikepark ležící hned naproti hřbitovu. V Podmolí nás opět čeká úhybný manévr do lesů, kterými se dostaneme do Lukova.

Mít v životě nějaký cíl je důležité. Naším společným cílem je Viktorka a Poutník.