Datum: 05.03.2022
Autor: Mapař
Ve sladké neznalosti zítřejšího programu si dám trochu delší výlet na Suchou horu. Vrním blahem nad kolečkem po generálce (i když prvním krokem je úprava naklonění sedla): Jé, ono to řadí! Jé, on se nesesmekává! Jé, střed necvaká!
Ve finále nalézám v mapě dosud nepoužitý spoj a od Zálesí se podržím silnice až téměř k výjezdu z lesa. Pak doleva. Protože kolem Suché hory je několik podobně vysokých vrcholů, je třeba číst vrstevnice a terén. Jinak nic zlého netuše stanete místo K2 na K3. Za chvíli jsem tam, kde jsem chtěl být a dávám pauzu. Z informační cedule zjišťuji, že bych klidně mohl slíbit píďatům MOŽNOST nalezení Roháče. Počítám, že s podobnou pravděpodobností jako 5-ti kilový zlatý nuget. Medvědí česnek zde také ještě moc nevyčnívá. Žádný sníh, žádná nápadná vlhkost. Blížící se léto začíná vypadat na Saharu.
No nic. Jedu. Cestou přes Cornštejn do Znojma zapadnu do první pořádné hospody a najím se.
Těším se, jak si někam zajdu po příjezdu, dám pivko ... Je navařeno. Bůůůů!
Další den na nedělní sice nebudu sám, projedu se, ale bude to makačka trochu jako u pásu. Nakonec se osvobodím s řádně naklepaným zadkem (nové sedlo je sportovní až moc) na poslední možnou chvíli. Na asfaltu se ukáže, že přední kolo je prachsprostě píchlé a už téměř prázdné. V Únanově měním duši.