 |  |  |  |
 |  |  |  |
 | |||
Datum: 24.04.2021
Autor: Mapař
Po dvou týdnech od předchozí vyjížďky se daří přesvědčit poupátko k výletu s píďaty. Možnostmi jsou otevřená hospoda a Prachovské skály. Tentokrát píďata naštěstí nezaváhala: "Chci skály".
Autem se samozřejmě nesnažíme kopírovat moji cyklistickou trasu včetně přejezdu Velišského hřbetu po červené. Cesta po hlavní kolem Rumcajse a Jičína musí stačit.
Prachovské skály - to samotné proslulé skalní město - jsou vlastně malinkatá oblast ne více, než 2 km dlouhá. Ale abychom té rezervaci nekřivdili: Krom hlavní části jsou na severovýchod ještě další oblasti s turistickými cestami v údolích, dokonce i malý rybníček Pelíšek. Ale dobře. To hlavní skalní město je zde.
Jak vlastně sklaní města vznikají? Víme že z pískovce. Jak vzniká pískovec? Tuším, že z písku. Kde se tu vzalo tolik písku? Na plážích ... ale taková hromada nevznikne jen tak. Něco musí písek přinášet. Podle naučné tabule jde o doklad říční delty vlévající se do pravěkého moře. Když potom tektonické síly vytlačí nahoru tu vrstvu pískovce jako nakynutý bochánek chleba, tak nám pískovec jako chleba popraská a eroze dořeší to další.
Myslel bych si, že nebudu stačit hlídat, ale píďata zvyklá na roviny projevují zdravou špetku bázně. V tomto ještě chladivém dni působí vyhlídky na jaro trochu netypicky. V údolí někdo něco pálí a kouř přidává prostoru mezi protilehlými útesy zvláštní modravý nádech. Ale najde se i něco přesně podle harmonogramu: Na jedné ze stěn už visí sportovní lezec ... a dosud sebou mele.
Cesty jsou navzdory 13°C ještě přiměřeně plné. Zatím ne nějaká tlačenice, ale normální lesní cesta to už není. Občerstvení v Prachově se také drželo na nějaké kvalitativní a cenové úrovni, tak asi docela dobrý způsob strávení času.
| | | |
| | | |
| |||