na Claryho kříž

Datum: 28.01.2018
Autor: Mapař

Sobota

Zabloudil jsem na zcela neznámé místo. Rozhlížím se a na nezakryté části okolí nevidím žádný vyšší vrch.

Je možné, že jsem celý předchozí život strávil ve lži? Že mi mocní tohoto světa nakreslili blbě mapu a na nějakém bezvýznamném místním kopci jsem si měl myslet, že stojím na Suché hoře?

Je pravdou, že zdolat tuhle horu byla docela fuška. Po odbočení z hlavní mě místo normální zakreslené cesty čekala procházka skrz zjevně často používané prasečí kaliště a navazující pás šlahounů ostružin. Naštěstí zde divočáci vyšlapali pár cest, tak se chvílemi mám čeho držet. Na vrcholku nevidím žádné značení nebo schránku. Asi je to prvovýstup.

No nic. Konečně se podívám do mapy.

V přiměřeně členitém nezastavěném terénu lze hledat pozici docela slušně. Když vyloučíte všechno nemožné, pak to co zůstane ...

OK. Ať už je to jakkoliv, maximálně pár set metrů na západ je lesní cesta. Tam odbočím vlevo a měl bych tam být.

Našel jsem cestu, odbočil vlevo a našel ... rozcestí modré a žluté na hlavní cestě do Zblovic.

"Do prčic!"

Podle všeho jsem byl na jednom bezejmenném pahorku a místo na západ jsem se stočil víc k jihu. Také se konečně vyjasnilo, kde jsem při té jízdě zpaměti udělal chybu. Suchá hora není daleko. Za chvíli ji konečně zdolám, vyfotím si na ní svůj stroj a teď si teprve všimnu, že z vidlice volně čouhá zamykací mechanismus. Želetavku s ohledem na čas a poruchu škrtám. I když se večer povede asi o jeden závit zašroubovat kovovou hlavici, plastový kryt zámku už nedrží vůbec.

Neděle

Omotávám kryt zámku izolepou a vyrážím na sraz. Zima je na takové akce v určitém smyslu příznivá. Schází se nás 7. I když dnes pojedeme na Claryho kříž různými cestami, tentokrát se do vedení vyjížďky nedostává žádný akcionář OMV, takže nebude na konci cesty nutné házet drobné do kasičky u wapky.

Začínáme v Gránicích. Jak už jsem se kdysi zmiňoval, mokré Gránice nelepí ... ale dají zabrat. Ten povrch bere dost sil. Tempo bylo dnes dost rychlé, abych si moc neodpočal já. Sváča sice držel menší tempo, ale odpočinkem to způsobeno opravdu nebylo.

Konečně jsme na silnici k Bezkovu a do Lukova už jedeme úplně normálmě. Lehce zaskočí odbočení na Čížovskou cestu, protože se dostáváme víc na jih. Na Claryho kříž trochu oklika. Pak ale kolem Nového rybníku vyjíždíme na silnici a odbočíme, jako bychom chtěli dát Větrník. Tohle se vyjasní vzápětí: Přejíždíme hráz Čížovského rybníku, dáváme chvíli pauzu, a další cesta by nás měla dovést do lesné. Takže v poho. To je ten směr.

Byl to ten směr. Až téměř do Lesné, kde to najednou točíme na jih na Lusthaus. Nakonec se přece jen dostáváme do Onšova a ke Claryho kříži.

Vranov je většinou zalitý sluncem. Hráz je i nadále vykolíkovaným záborem stavbařů. Voda má přibližně stejně nízký stav, jako při mé poslední návštěvě, takže Švýcarák zatím suchou nohou nepřejdete. V tomto období je voda krásně čistá. Plavky a ručník dneska nemám.

Pro den pocit ještě sestoupíme k mostu a projedeme se na něm. Ale je třeba dodržovat životosprávu. Teď už žádné zdržování a rovnou do Bezkova. S opět se vysunujícím zamykáním vidlice se vydávám na zpáteční cestu. Do hospody kupodivu nejedeme přes lesy na Šimperák a Olbram, ale skutečně tou nejkratší po asfaltu s větrem v zádech přes Lesnou a Břečkov.