nedělní cesta do neznáma

Datum: 16.04.2017
Autor: Mapař

Dnes asi bude u Dyje Vlasta. Přijíždím k Dyji. Postupně sem krom Vlasty přijede dalších 8 lidí. Je zde i Tomáš nebo Sváča. Desetihlavá skupina dost připomíná dávné nedělní vyjížďky. Ta další na sebe nenechá dlouho čekat. Tomáš navrhuje zajímavou cestu ukrytou před dnešním studeným větrem. Prý to bude i s trochou chození. Přiznání, že se něco nedá jet, bych viděl spíše pozitivně. Vypadá to na pěkný výlet.

Už v Gránicích se na chvíli povede opustit známé dimenze dosud neznámou cestou. Na chvíli se sice ještě vrátíme do našeho nudného časoprostoru u hájenky. Zde přejedeme silnici, zamíříme do lesa, svezeme se po známých houpácích u střelnice a za chvíli projedeme dalším portálem do jiného světa. V tomto světě je o něco tepleji, připadá mi zelenější a nevyskytují se zde žádní lidé.

Nejprve se po dlouhém sjezdu pokrytém listím dostáváme k vodě na zelené louky. Po chvíli se nějakým nepochopitelným způsobem přemisťujeme na skálu, poté do nějaké klidné zátočiny a pak údolím nahoru. Cesta se stává obtížnější a je na ní spatřen organismus mezi rostlinou a živočichem. Prý je připraven nás nahradit, až někdo v elektrárně stiskne špatné tlačítko. Doufám, že se kolem nás neshlukne těch organismů víc.



Na srazu to vypadá jako za starých časů. Je nás deset. Přijel i Vlasta a Sváča.Vyrážíme na cestu. Už kousek za Znojmem opouštím známá místa.Jsme v místě X. Kdybychom počkali do rána, tak by se možná dalo odjet po hladině zpátky do Znojma.Od vody jsme se přesunuli na skálu. Nepřekvapilo by mě, pokud by cesta vznikla 2 minuty před naším příjezdem a 100 metrů za námi se zase zavřela. Vůbec se zde nevyznám.
Zde v závětří je docela snesitelně oproti větru nahoře.Některé stromy to už vzdaly a leží. Zde to nevypadá na bobra.Zatím ještě zůstáváme mimo známý prostoročas. Přesuneme se k jedné klidné zátoce.Chvíli se zdržíme u zátoky. Až se cestou údolí změní na trek do C2 a bude k vidění organismus mezi rostlinou a živočichem. Prý nás nahradí až v elektrárně někdo stiskne špatné tlačítko.
porost v údolí

Kousek odtud vyrážíme na nějaký důležitý místní vrchol a kola necháváme v přítmí lesa v blízkosti toho organismu. Nikdo tu není, ale občas se pohne nějaká větvička a nevím proč.

Po náročném výstupu zdoláváme tento důležitý vrchol. Z vyhlídky mám podezření, že některá místa v okolí znám, ale zůstává jen u podezření. Všechno jsou zaměnitelné přírodní útvary. Odtud asi nic známého neuvidím a bude potřeba projít nazpět.



Bude hromadné foto.Místo je tak opuštěné, že zdejší masív zdoláváme bez kol.Místo je tak opuštěné, že zdejší masív zdoláváme bez kol.

Z vrcholku je skulinou vidět dolů. V přítmí lesa lze dosud najít některá kola. Pokusíme se po kluzkých svazích sejít dolů a najít portál ven. Všude jinde v okolí jsou jen nekonečné lesy.



Půjdeme ke strojům a pokusíme se najít cestu z lesa.Tam dole v šedivém přítmí lesa by kola dosud měla být.

Cesta dolů byla obtížnější, ale povedla se. Zbývá ještě najít kolo mezi ostatními. Jejich vzájemná pozice mi není povědomá. Nevidím zde žádné zbytky stop po našem příchodu. Co si ale pamatuji, tak jsme šli zprava do leva. Nezbývá než věřit, že Tomáš zná cestu. Prý zde už byl.

Ještě chvíli tlačíme. Pak se začínají objevovat sjízdné úseky a najednou se ocitáme na povědomé cestě do Mašovic a zamíříme na Bezkov. Ani tentokrát jsem si nevšiml, kde ten průjezd mezi dimenzemi přesně je.