 |  |  |  |
 |  |  |  |
 | |||
Datum: 28.09.2012
Autor: Mapař
“Když nemůžeš, tak si přidej.“
Při návratu od Pstruhovce řadím vyšší převod. Je znát, že nemám najeto a 150 km už trošku unavuje. Ale je třeba mít cíl: Zítřejší (jakoby)uzávěrka cyklistické sezóny na Vranově je důstojným důvodem dožít se zítřka. Je tím inspirativnější, že v pátek se konala vyjížďka s dětmi po vinařských cestách. Z nějakého nepochopitelného důvodu jsou tyto vyjížďky nejvíc oblíbené mezi dospělými.
Nějakých 15 minut před odjezdem je zřejmě příliš brzy. Ale přijíždějí lidé a skupina utěšeně kyne. Bočkovi, Lenka, Jelínkovi, Šrůtkovi, … Dost tváří je pro mě buď nových, nebo jen dosud neznámých. Složení se časem mění. Určitě ano. Vzápětí se objevuje klubový batmobil. Nechápu. Ve smlouvě musí být něco strašlivého, když Čestmír vyráží autem dokonce i na tenhle typ vyjížďky.
Program bude bohatý: 5 sklípků a z toho nejméně 3 nové. Asi nepřekvapí oběd. Nově navštívíme bunkr V zatáčce. Taková náplň vyjíždky je pochvalu před nastoupenou jednotkou.
| | | |
| | | |
| |||
Cesta k první zastávce v Novém Šaldorfu je bez výraznějších příhod. Jenom trošku zaskočí, jak je dřevěná lávka u Louckého kláštera kluzká. Co se týká programu uvnitř sklepa, tam samozřejmě žádné tváře a žádná jména. Je to jen ochutnání a další cesta vede po nesilniční trase Znovín Cup.
 |  |  |  |
 |  |  | |
Zmatek kolem dalšího bodu na trase začal vlastně nevinně:
„Odbočka u autobusové zastávky, která je u vjezdu do obce.“
Přijíždíme do obce. Tam zastávka. Batmobil nikde v dohledu. Mám-li být programátorsky přesný, v Konicích jsou 2 autobusové zastávky a každá je u některého vjezdu do obce. U toho HORNÍHO nebo DOLNÍHO? Ty dvě volby už něco naznačují. No prostě: Jak nebyl auťák poblíž dolní zastávky, tak se část skupiny zcela logicky vydává k horní. Kopec mezi oběma zastávkami je větší, než malý.
Nahoře se nic neděje. Že by přece jen dole …?
Dole ani podrobnější průzkum nic neodhaluje. Chvíli se nemohu Čestmírovi dovolat, což je neklamné znamení, že on sám našel a je někde v hlubině mimo signál. Ale za chvíli je zase na příjmu a klíčová informace je na světě:
DOLNÍ
Ono to někde tady bude. Nakonec se daří najít a opět se pouštíme do jisté blíže nedefinované činnosti, které se děti účastnit nemohou. Tahle příhoda by na Vertical Limit samozřejmě byla málo. Doladí ji přesun do dalšího sklípku, který má být asi 300 metrů někam nahoru. Menší účastníci se samozřejmě nenechávají dvakrát pobízet a rozhodnou se výpravu vést do kopce, do boje, do zkázy světa. Srdce budou bít, přehazovačky praskat. Ono je to trochu zrádné i tím, že údaj byl 300 metrů a délka kopce je asi 500 až 600 metrů – u takového typu instrukcí v toleranci.
Nahoře se dozvídáme, že to je skutečně někde ve spodní půlce kopce. Ponořit do beznaděje a marnosti moštoměr, byl by to nejmíň výběr z hroznů.
 |  |  |  |
 |  |  |  |
 |  |  | |
Po nějaké době se řádně občerstveni dělíme do dvou skupin, abychom v Hnanicích bez problému vyřídili jak oběd, tak další zajímavé vzorky. Protože je nás přes 50, nebylo by úplně to pravé přijít do restaurace naráz. Tohle Česťa ohlídal dobře. Odjíždějící skupina je trochu roztrhaná a přesně znám místo oběda. Nic neřeším a valím přes Havranický kopec na baštu.
Po obědě už jen najít ten další sklep, setkat se s druhou skupinou a pokračovat na bunkr. I zde byly zajímavé vzorky. Například Souvignon s nezvyklou vůní. Pro děti asi také atraktivní štace, podle toho jak si (až moc) hráli dole ve sklepě. Ale už se brzy dostanou ke granátům, samopalům a minám, aby nezlobily.
Bunkr V zatáčce lokalizovaný mezi železnici a silnici ze Šatova do Chvalovic je v držení soukromých nadšenců. Není to přímo muzeum jako bunkr u Šatova, ale údržbou a celkovým pojetím k tomu nemá daleko. Pojetí trošku akčnější. Před ním jsou vystaveny kusy vojenské techniky, kulomety s nábojovými pásy, stany. Vevnitř jsou pak nějaké bedny od zásob (či se zásobami?), velká část původní instalace, protitanková děla i s náboji. Nezkoumal jsem, zda je v nábojích prach. Také nějaké kulomety a ruční zbraně. Na bunkru se zachoval původní nápis:
„Byli jsme a budem ať to slyší svět!“
Pozemní útok na takové stavby by byl asi nápadně podobný jatkám při vylodění v Normandii. Děla by při ostřelování z pozic za hranicí asi moc nepořídila, protože právě směrem ven je mohutný val zeminy – krom značné pevnosti samotného železobetonu. Z bunkru se střílí do stran a do vnitrozemí. V těžkém bunkru je tuším 34 lidí – 2 směny popravčích, které mohou bez spojení s vnějším světem střílet po všem, co se kde hne (včetně tanků) 14 dnů. Pro naše západní sousedy by to asi byl kurevsky blbý začátek války.
 |  |  |  |
 |  |  |  |
 |  |  |  |
 |  |  | |
Ale zde nebudeme věčně. Ještě jedna ochutnávka v nedalekých Chvalovicích a návrat. Většina volí návrat vlakem.
 |  |  | |