Velká cena města Znojma

Datum: 27.05.2012
Autor: Mapař

Zanořuji se do Hornice. Pospíchám, ať už to mám za sebou. Zářící jde spát a krom kraťasů a dresu s krátkým rukávem žádné další oblečení nemám. Výjezdem na Suchou horu začíná večerní šero. Těch cca 180-190 km by pro dnešek mohlo stačit.

Ráno začínají někdy od 8h přípravy na Velkou cenu města Znojma. Už zběžný pohled na mapku trati ukazuje, že jde o dost raritní závod. Řeka, okolo které jsou dva svahy, by se jistě našla. Aby jeden ze svahů tvořil součást historického města, se už hledá trochu hůř. Tím spíš, pokud tam má vést trasa XC závodu. Zde je navíc během výjezdu pěkný výhled do údolí Dyje.

Nese to samozřejmě i pár komplikací: I když závod netrvá dlouho, děje se to každý rok, je oznamován předem a trať je na okraji města, jsou značné problémy ji udržet. Tu se objeví někdo, kdo autem strašně pospíchá na 500 m vzdálenou zahrádku, tu nějaký jouda, který před prováděním pokročilých manévrů na trati rovnou tvrdí, že veze příbuzného do nemocnice (přičemž v případě proniknutí do protisměru závodu v nepřehledné zatáčce už to smrdí nemocnicí v tom lepším případě). Bylo by jistě krásné pořádat závody tanků s tím: „Jo, to je v pohodě. Klidně tam jeďte.“ Letos mám trochu zastrčenější místo na straně Kraví hory, navíc je zde Vlaďa Pavelka. Na mém bývalém stanovišti naproti ani letos nebyla ulejvárna. Jinde to bylo ještě horší a jedna bouračka byla. Řidič ujel a je dohledáván.

I letos jsou nejprve dětské kategorie. Neběží paralelně s hlavním závodem. Mimo jiné proto, že by se tratě křížily. Je zde až neobvykle plno. Takové množství přihlášených prý bude třeba do příštího roku ještě trochu vychytat.

Teprve poté je hlavní závod. A jak vypadá z hlediska závodníka? Myslím si, že poměrně na psychiku. Není zde moc míst, kde lze vypnout mozek a jen šlapat. Pořád řešíte, kudy si nejlépe najet, jakou rychlost si lze v zatáčkách ještě dovolit (Viděl jsem závodníka, co se při zatáčení doprava odrážel pneumatikou až o prkno na levé straně mostu.) Dojezd kategorie elite od Kraví hory směrem k mostu je natolik sugestivní, že si lidé zpravidla dost rádi nechají poradit, aby se při přecházení drželi na pravé straně mostu (závodníky ta zatáčka při nájezdu vyhodí doleva).

Ale dobře. Všichni ze závodu odešli po svých a mnozí si mohli odpočinout na „bedně“. Letos byl také vyzkoušen nový způsob vyhodnocování dětských kategorií v reakci na příhodu, kdy hromada rodičů v cíli zakryla rozhodčímu výhled na startovní čísla. Je založen v seřazení závodících dětí za cílovou čárou podle pořadí příjezdu. Pokud teď má někdo oči navrch hlavy: Děti samozřejmě nejezdí tu náročnou dospěláckou trať. Jezdí okruh kolem náměstí pořád na dohled.