 |  |  |  |
Datum: 27.11.2010
Autor: Mapař
V sobotu chci jet KONEČNĚ něco delšího. Sice si po týdnu přispím, ale někam mezi 160 a 190 km bych se trefit mohl. Směr k Pálavě je v tomto dost ponurý. Česká Kanada ano, ale … Vymyslím netradiční trasu. Jsem při tom nebezpečně důkladný. Ve chvíli odjezdu mám vymyšlený okruh, který jsem v této kombinaci cest nikdy nejel: Nejprve přes Jevišovice na Jaroměřice podobně, jak jsem kdysi jezdil na služebky do Jihlavy. Od Jaroměřic mírně nalevo tak, abych se dostal do Římova. Pak kus přes les, pak na Starou Říši, Telč a uvidíme, co stihnu z České Kanady. Návrat někudy přes Dačice.
Čas až do Jaroměřic je docela povzbudivý, ale na úspěchy průměrný čtenář jistě není zvědavý. Dobré zprávy jsou špatné zprávy. Naštěstí mohu přihodit nějaký průšvih. Nebude to trvat ani tak dlouho: Už ve Staré Říši mě napadne zapnout si přední světlo. Pomalu se šeří, jsem nějaký ten kilák od domova a světlo … nesvítí. Při podrobnější prohlídce se ukazuje, že více než rok starý pád ho dohnal.
Pokračuji do Telče a zde se znovu vrátím k rozvrtávání reflektoru. Při další manipulaci s kontakty občas problikne a nakonec se ho podaří přimět k mírnému světélkování. Předchozí problémy na kontaktech zřejmě vyzkratovaly baterie a teď z něj už nic pořádného nedostanu.
Možností je několik:
Asi nějak měknu, protože jsem nezvolil třetí možnost, ale jen druhou. Do lesů pod Hradiskem vjedu ještě za šera. Na vrcholu jsem za tmy. Byla klika, že jsou tam ty cesty tak dobře značené. Dokonce i s tou bludičkou vepředu bylo možné odchytit na křižovatkách turistické značky. Měknu už doopravdy fest, protože jsem nahoře váhal, zda se na to zasněžené skalisko v cyklistických botách a černočerné tmě opravdu vyhoupnout. Ale jo. Za chvíli už sjíždím kolem Poldovky na silnici a mažu na Dačice.
Během cesty jsem zahlédl padající hvězdu. Dokonce dost mimořádnou. Běžně se něco jen tak mihne atmosférou a za krátký okamžik částice shoří. Tento meteorit ne. Bylo vidět, jak zpomalil. Jak v atmosféře ztratil svou kosmickou rychlost, aby nakonec jeho zbytek někde spadl až na zem.
Světlo opravdu zlobí. Jeho současný výkon je hrubě nedostatečný. Blbě rozeznávám silnici, nemám čím přebít světla protijedoucích aut a jednou se i se všemi předchozími zkušenostmi a naučenými postupy ocitám díky oslnění v příkopu. V pořádku dojíždím do Dačic. Zde připadají v úvahu 2 možnosti:
Konzultace po telefonu: Z Jemnice nic nejede, takže z toho vychází jasná žranice. V restauraci sháním krom jídelního lístku ještě 4 tužkové baterie. A ono překvápko: Dozvídám se, že v tabáku naproti tohle zboží bude. Puffffff. Během pár minut je držím v ruce a vracím se mezi živé. Ještě si to osladím prima baštou včetně dezertu.
Teď už „jen“ ty kontakty. Jakmile se světlo podaří zprovoznit, je lepší na něj už vůbec nesahat. Pokud možno se vyhýbat i dírám na silnici, aby se moc netřáslo a nekikslo. Takto projedu Jemnicí, Dešovem, Šumnou, Lesnou, Citonicemi až konečně DOMA.
Tachometr už nevozím, tak bych to jen tipnul nějak mezi 170 a 180 km. Zítra nedělní vyjížďka. Dopoledne jsem na 23 čísel rozeslal avizo s připomenutím prvních narozenin (bouračka 28.11.2009) a s informací, že je to hromadné a může být docela dobrý sraz. Uvidíme.
| | | |