 | |||
Datum: 13.11.2010
Autor: Mapař
S blížícím se prvním výročím docela drsné bouračky (28. 11. 2009) setřepávám trochu předsudků a zajedu si trochu delší trasu. Opět k rybníku Pstruhovec asi 10 km západně od Slavonic. Znamená to, že se budu vracet za tmy (v tom je ta pointa), ale raději se konečně po celém týdnu vyspat a ráno s odjezdem nijak nedivočit. Jindy k tomu není moc prostor a v pondělí opět odjíždím do práce v 5 ráno – takže v sobotu se konečně trochu vyválet. Pochopitelně doma v posteli a ne někde na asfaltu.
Za Vranovem potkávám jiného cyklistu. Ten jede okruh přes Rakousko. Za Šafovem se rozdělujeme.
Jízda je poměrně pomalá. Ve Slavonicích si užívám dobrou baštu (jako tenkrát) a na poslední úsek ke Pstruhovci vyrážím až po 15. hodině. U rybníčku tedy za soumraku. Rozhoduji se nepokračovat na Kunžak a jet zpět tou samou jižní spojkou, kterou jsem přijel sem.
Při sjezdu do Slavětína tentokrát držím rychlost nízko, ale zde už si přeživší srny v souladu s Darwinovou teorií dávají bacha a nepotkávám žádnou. Naopak v okolí Dyje bude zapotřebí na tomhle ještě zapracovat. U Mitrovic (nedaleko Vratěnína) mi těsně před kolem probíhají 2 a dole v údolí celé stádo. Snad kolem osmi kusů. Když si myslím, že je konečně klid, mihnou se mi před řídítkama dvě opozdilkyně. Jako vystřižené z filmu „Nezvratný osud“. Ale on zvratný je. Na těchto srnčích místech už dávám bacha a moc to nepouštím. Druhá bouračka v tomto konkrétním provedení už nenastane.
V docela rozumný čas se po 160 kilometrech vracím domů a těším se na nedělní vyjížďku.
| |||