Datum: 05.06.2010
Autor: Mapař
Do posledního okamžiku se rozhoduji, kam v překrásnou sobotu vyrazit. Nakonec vyhrává kombinace Pálavy a Břeclavska. Povodňová turistika je možná trošku ošklivé označení, ale přece jen mrknu, co nedávné spršky s touto oblastí udělaly. Nazpět se budu vracet proti proudu Dyje a tak trochu i proti proudu času. Jsou to místa protknutá vzpomínkami.
Ve středním podyjí žádné drsné následky povodní nevidím. Od Hevlína už narážím na stopy zaplavených polí, to ano. U Mikulova dokonce zajedu do jedné louže až po náboje, ale to je zde tak všechno. Trochu víc bude vidět za Lednickým parkem: Zelená značka je na jednom místě přerušena menším koupalištěm (schválně nepoužívám termín „brod“) a lávka na Janův hrad je mírně zatopená. Hodně práce zde odvádějí lužní lesy díky své rozloze. Tato oblast pohltí hodně vody.
Nejvzdálenější místo vyjížďky leží nedaleko Břeclavi. U rybníku leží zbytky mohutného stromu pokáceného bobry. Zde se také na chvíli vrátím do minulosti.
Dál už není třeba jet, otáčím se k návratu. Tentokrát budu Pálavu objíždět ze severu. Nepojedu až nahoru. To je zbytečné. Chci najít jedno konkrétní místo. Vím, že bude na západní straně Pálavy. Kde přesně si nepamatuji, protože jsem se o to nikdy nestaral. Dle mapy se zdá, že by to mohlo být nad Horními Věstonicemi. Ale to je fuk. Nad Pavlovem se vyšplhám k modré a budu po ní objíždět západní svahy Pálavy. Ušetřím si tak několik kilometrů objížďky a to místo minou nemohu. Prostě nemohu.
Našel jsem to. Tentokrát se časem vracím zpět o méně než 9 měsíců. Je 19.9.2009. Čas vinobraní. Odpočívám pod liduprázdnými skalami protkanými řadou lezeckých cest a odesílám krátkou zprávu. Nakonec mi to nedá, abych neudělal ještě jeden skok. Tentokrát o jeden den do 20.9.2009. Zajdu mezi skalami dozadu, abych si prohlédl ještě něco: Lezecká cesta s obtížností 2. To je sám o sobě nesmysl. Obtížnost 2 je pohyb s použitím rukou ke stabilizaci. Lezecké cesty začínají od obtížnosti 3. Zde je spíš zajímavé, jaký je tohle neuvěřitelný humus: Cesta je hranou v kolmé stěně. Když se pohybujete od předposledního jištění k poslednímu, může to být – co já vím – 10 metrů. Celou tu dobu jste na hraně kolmé skály. Délka lana mezi jištěním a zemí bude nakonec menší, než mezi jištěním a vámi. Co to znamená v pozici cca 15 metrů nad zemí, si jistě dovedete představit. Ani dnes se mi nelíbila o nic víc, než kdysi. V hitparádě blbě navržených cest bojuje tahle o medailovou pozici. Tenkrát to dopadlo tak, že jsem si v pudu sebezáchovy dal raději nějakou normálně jištěnou čtyřku.
Nastává čas odjezdu. Ve Věstonicích si ještě dám něco na způsob večeře (dokonce v té samé restauraci jako kdysi). Čeká mě cesta proti zapadajícímu slunci kamsi k Hevlínu a konečně domů do Znojma. Zbývá posledních asi 65 km.