Nedělní ... kurz

Datum: 11.04.2010
Autor: Mapař

K obchoďáku přijíždím v 9 hodin. Protože jsem se včera nějak nedostal k odeslání „zvací SMS“, předpokládám prázdný plac a rychlý obrat domů do hajan. Realita je jiná:

Jednou se stane, že nevaruji před svoji přítomností na nedělní vyjížďce – a hned je tu plný plac lidí. Dokonce je zde i Lenka, coby jediná růže mezi trním. Býval jsem trochu rozladěný z toho, že ve vyjížďkách nepokračují mladší ročníky a tento obyčej umírá. A najednou… Posuďte sami:

Co se vlastně stalo takového, že je zde najednou taková účast? Mysteriózní podívaná na Lenku a tři nové natěšené vyjížďkáře se vysvětluje ve chvíli příjezdu pestrobarevného vozu s logem CKK. On ten sraz nepatří tak úplně ke klasické nedělní vyjížďce. Čestmír zde zajišťuje praktickou část cykloprůvodcovského kurzu. Jednou z aktivit cyklo klubu je totiž provázení lidí zdejšími oblastmi.

Volba je myslím jasná. Někam se jede na kolech, mám zde pár lidí, se kterými jsem se už nějaký ten pátek neviděl, tak si holt prohlédnu kurz. Samozřejmě je zde navíc něco, co by při troše fantazie mohla být „porce teorie“. Vyjíždíme až o půl, ale o teorii rozhodně nešlo. Čestmírův výklad je tak trochu podle mého gusta, protože bez zbytečné omáčky skutečně vede k těm důležitým informacím. Jako profi programátor a „příležitostný učitel“ dovedu takové věci ocenit.

Možná někoho napadne, jak programování souvisí s nějakou výukou či výklady. Setsakra úzce: K tomu aby programátor mohl něco použitelného naprogramovat, často potřebuje velice přesně formulovaná přání uživatelů. Rozebrat to co má, uvědomit si všechny možné důsledky a vytáhnout z těch lidí zbytek potřebných informací. A naopak. Když něco vyplodí, musí k uživatelům dostrkat informaci, jak to použít. Aby to nebylo tak jednoduché, je třeba se ve svém kódu vyznat i za týden. Jen na to, jak tohle zařídit, existují moc pěkné mnoha set stránkové učebnice. Holt to není jen o technologiích. Opravdu ne.

Ti čtyři účastníci kurzu se budou střídat ve vedení skupiny. Je to spojeno i s trochou výkladu o místních zajímavostech (pochopitelně také cvičného). Vyjíždíme ze Znojma Gránicemi. Na posledním úseku před stoupáním od potoku (kus zvlněné a zúžené cesty problematický pro začátečníka) dává Čestmír zastávku a dost věcnou připomínku o potřebě upozornit ty lidi: „Ve skupince mohou být i takoví, kteří na kole jeli párkrát v životě. Takový člověk jede, jede a najednou – proboha, co mám dělat? Teď se možná skácí. Jestli nalevo do svahu, tak je to dobré. Ale jestli sletí napravo do potoka ...“ Pak něco o tom, jak demoralizující může být odvoz jednoho člověka záchrankou na ty přeživší. Nakoplo mě to tak, že se neovládnu a na dalších zastávkách občas také přihodím nějakou drobnost relativně k věci.

I tak se nezadržitelně pohybujeme k Lukovu. Sice se naše průměrná rychlost naprosto shoduje s teoretickou rychlostí provázené skupiny, ale neodvratně se blížíme. V Lukově si dáme jednak něco na zub, jednak se od hostinského dozvídáme o potřebě mohutně chlastat, aby bylo možné zachovat jedenáctku za 11 kč.

Zpáteční cesta už je pod taktovkou Čestmíra. Upozornění na nebezpečné klesání před Šobesem a jak si zde počínat se skupinou není vynecháno ani omylem. Pak už znalci místních poměrů jistě tuší další vývoj. Na vinici Šobes míjíme jednu „občerstvovačku“ (upozornění, jak varovat „občerstvené“ při odjezdu odtud). Další občerstvovačka je u Havraníků. Přejíždíme Kravák (další upozornění na sjezd) a konečně zaparkujeme u řeky pod Obří hlavou. Po všech těch vzorcích vín raději ulevuji „nějakému“ rozpočtu a kuřecí křídla objednávám já.

Tahle vyjížďka byla takové 2 v jednom. Nedělní společenská událost s pohybem někde v přírodě? Super. V tom daleko předčila má očekávání. Nakouknout do části kurzu? Ten byl myslím na jedničku.