Trans brody 2009

Datum: 13.09.2009
Autor: Mapař

Trans brody je závodem pořádaným teprve podruhé. Je sice blízko Prahy, ale stejně se vezu s Laďkou autem. Přinejmenším je to pohodlnější, protože auto představuje zázemí s čistým oblečením, jídlem a pitím. Krom toho je 20 km na rozjezd docela dost.

Pár metrů po startu vidím jeden pád, ale těm dvěma se zřejmě nic moc nestalo. Jiný pád při tomto závodě prý skončil zlomenou rukou. Začátek je poměrně ucpaný. Není v něm moc prostor na rozdělení dle výkonnosti.

Po první dvacítce míjím za Záhořany něco, co vypadá jako rozcestí obou tras, ale není zde nic napsáno. Všichni jedou doprava. Cesta stoupá. Terén mi není z předchozího najíždění trasy povědomý, ale nic to nemusí znamenat. Trasa se upravuje na poslední chvíli téměř na každém závodě.

Dlouho předlouho žiji nadějí, že rozcestí teprve bude. S ní přijíždím ještě do Libeře a tam už jen čumím na to, jak tato trať končí pod cílovým obloukem. Otáčím se do protisměru. Takhle se mi snad ještě nikdy nejelo. Kolo se úplně vznášelo, jak jsem s ním lomcoval vzteky. Přejíždím kopec nad Libeří, u rozcestí seřvu nic netušící pořadatelku a zahýbám na jakousi opáskovanou cestu doleva. Cesta vede přes louže a nakonec zahýbá do potoka. Ukazuje se, že značená sice je jako trasa tohoto maratonu, ale v opačném směru. Znova se otáčím. Znamená to, že přes nepravé rozcestí projedu potřetí.

U rozcestí potkám podobně postiženého závodníka. Ten navíc stačil projet cílovým obloukem a sejmuli mu čas. Někde se doslechl, že to skutečné rozcestí je ještě kus směrem k Libeři. To by znamenalo, že jsem ho při návratu minul. Společně míříme ke kopci nad vesnicí. Na okraji pole konečně nějaký člověk ví, kde rozcestí tras je doopravdy. Zpět.

Čas běží. Další otočka. Počtvrté kolem nepravé rozbočovačky a pokračujeme dál v protisměru závodu kolem potoku. Myslím, že moje rozpoložení by bylo zbytečné popisovat. Pořadatel, který stál v Záhořanech u nájezdu ze silnice k potoku, zpočátku tvrdil, že tudy se jezdit nemá. Pak se rozhodl pro sebe něco udělat a odpověděl na otázku, kudy se jede k dlouhé trati.

Cesta vede k hospodě a dál za ni. Konečně poznávám trasu najetou dříve. Nezastavuji. Vyrazím vpřed ve snaze alespoň dohnat Laďku.

Co se vlastně stalo takového, že jsem se na tom kusu trati motal jak v bludišti?

Prý bylo rozcestí označeno velkou cedulí. Pokud by to bylo jediné označení a cedule by byla kdekoliv trochu bokem, tak je to jasné. Při závodě se většinou vytváří malé skupinky lidí, kteří se mezi sebou přetahují o každý metr a jedou všichni jedním směrem. Zorné pole je v těchto situacích dost zúženo na nejbližší okolí. Dokud je trať jedna, tak to ani moc nevadí. Průser je, když se má rozdělit. Proto se ještě před rozbočovačky dávají návěští. Jsou přistrčené co nejvíc na oči. Například nakreslené na cestě, vykřičníky se šipkami na cedulích hned vedle trati atd.

Značení je jedna věc. Pokud odbočíte na nesprávnou trať, pak vás pravděpodobně otočí nejbližší pořadatel. Pozná to podle startovního čísla. Zde nic takového nehrozilo, protože zřejmě neměli podle čeho rozeznat jezdce na dlouhé a krátké trati.

To z jinak pěkného závodu zanechalo dlouhý chuťový ocas. Laďka tvrdí, že chybné odbočení je moje blbost, čímž mučení zvířátek trochu přehnala. Aniž bych byl přehnaně zlomyslný, pospíšil jsem si s informací o jejím druhém místě, jakmile jsem to zjistil. Po závodě se totiž vůbec nepodívala na výsledky, odjela a nepřevzala cenu. Škoda, protože to druhé místo si zasloužila bez ohledu na obsazení své kategorie. Po najetí na dlouhou jsem dřel jak blázen a stejně jsem už Laďku nedohnal.