 |  |  |  |
 |  | ||
Datum: 07.06.2009
Autor: Mapař
Jak to celé vzniklo? Trochu oklikou. V rámci tréninku si občas vyjedu po práci z Prahy na Říp a zpět. Nahoře bývám krátce před západem slunce, kdy bývá pohled na České Středohoří opravdu krásný. Zřejmě jsem tak dlouho o tom mlel, až to vzbudilo pozornost:
„V neděli bych to viděla, pokud tu budeš, na cyklo výlet na Říp. Neustále o tom píšeš, tak je to lákavé, co? Musím to včas rozeslat, prosím napiš, kdy by byl sraz a kde, kolik se asi najede a jak to vidíš s návratem do Prahy.“
Je tu problém. Ohledně Řípu by to chtělo nalézt jiné řešení, než normálně používám. Vyjedu kolem Ďáblic z Prahy, najedu trochu oklikou na silnici 608 a valím po ní. Tam a zpět je to zhruba 80 km. Většina je tempařina po frekventované silnici. Jedna cesta mi tak trvá 1,5 hodiny, ale to není nedělní výlet. Následuje chvíle přemýšlení a výsledek se dostavil:
Po závěrečném přeměření trasy se rozhoduji pro přípravu dalších dvou bodů: Na Radobýlu je bývalý lom s neobvykle zajímavou strukturou kamene. Druhým možným dodatkem jsou Bílé stráně. K obojímu se podívám na letecké fotky cest. Efekt bude ten samý, jako bych tam už někdy byl. Výsledek ve zkratce: Lovoš, oběd, oba dodatky, přesun do Roudnice, malé občerstvení, večerní Říp, odjezd z Ouholic.
V neděli se setkáváme na Masarykově nádraží. Z původně očekávané malé skupinky se vyklube monstrakce pro 12 lidí. Naše kola se do vagónu sice vešla, ale další příchozí cyklisté už skládají své stroje do druhé vrstvy (a nijak se s tím nemažou). Začátek sedí na jedničku. V Lovosicích budeme před půl dvanáctou. Osobák pojede skoro dvě hodiny. Během cesty se rozvinula filozofická debata takového ražení, že jsem si nemohl nevzpomenout na krátký film „Byl jsem mladistvým intelektuálem“.
http://video.google.com/videoplay?docid=-8946678812836146815
Zatímco se při té vzpomínce ksichtím jako Mona Lisa, Laďka se výjimečně nezapojuje do rozhovoru a jen kouká z okna. Nakonec to naštěstí ujelo k politice, což je o něco srozumitelnější.
Cesta na Lovoš je vymyšlená tak, aby se dala na kole vyjet. Zúročím tak zkušenost s velmi přímou, ale cyklisticky nepoužitelnou zelenou značkou z Lovosic. Nejrychlejší je následovat modrou značku a objet Lovoš ve směru hodinových ručiček na západní stranu. Tam je dobrý přístup po žluté. Pouze ke konci je dost nepříjemný kamenitý kus. Ten asi nikdo nevyjede.
Po chvíli lopotění na silnici se dostáváme ke žluté. Přede mnou je Pete. Je to sice starší člověk, ale do kopce jede dobře. Držím dle něj tempo. Sice na pohodu, ale ne pomalé. Ke konci udává tempo Laďka. K mému překvapení tím dost kostrbatým úsekem projela a může si tak odškrtnout Lovoš se vším všudy.
Na Lovoši si žádné velké občerstvení nekupujeme. Pár výhledů, společné fotky a trocha štelování kola. Existují lidé, kteří chrání řetěz proti nečistotám tím, že ho nikdy nemažou. Prý to má smysl v mrazivých podmínkách polárních oblastí, ale tady si teplot pod -30°C se zamrzajícími mazivy asi moc neužijeme. Nakonec sjedeme Lovoš po žluté a podél Milešovského potoka dokončíme okruh. Zatím dobré. Po Lovoši je plánován oběd a v Litoměřicích skutečně oběd je. Hladově si dávám pizzu s 45 cm průměrem. Laďka se neprozřetelně rozhoduje nevsázet na velikost pizzy proti velikosti mého žaludku. Předposlední plátek se mi povedlo udat a poslední si nechávám zabalit. V pohodě restaurace tak přečkáme odpolední vydatnou sprchu a rozhodujeme se jak dál.
| | | |
| | ||
Najednou to přichází. Spěch. Objevuje se potřeba nějakého večerního programu v Praze. Podle původně plánovaného odjezdu z Ouholic je neúměrná hromada času na tak krátkou cestu – proto Radobýl a Bílé stráně. V podvečer měl být Říp a odjezd z Ouholic téměř o půl deváté. Všechno je najednou jinak. Valíme rovnou k Roudnici.
Po dešti je vidět pára stoupající z vyhřátých cest. Projíždíme po cyklostezce kolem Labe a krátce se zastavíme u vody nedaleko vesnice Lounky.
http://www.mapy.cz/#x=132666016@y=137373096@z=17@mm=FP
 |  |  |  |
 |  | ||
U Lounek se už začínáme trhat. Laďka má ještě večer byznys a zároveň chce stihnout Říp. Po krátké poradě odjíždí značně zrychleným tempem. Vzhledem k tomu, že jsem se s nimi potkal ještě na Řípu, zřejmě nalezli další spoj z Roudnice.
Původní dojem, že situace je vyřešená, se ukázala mylnou. Spěch se ve skupině pevně uchytil. Začalo se mluvit o odjezdu v 18 hodin, což bylo docela knop. Pokračujeme k Řípu zrychleným tempem bez zastávek. Ke konci zaslechnu něco takového, jako „Na vrchol už nemáme čas. Můžeme dojet k té aleji.“
Jsem vpředu. Když dojíždím k lesu pokrývajícím Říp, vidím ostatní, jak se shlukují uprostřed aleje asi 200 metrů za mnou. Zřejmě jsou rozhodnuti otočit se a mazat na nádraží. Zpět trefí a nemá smysl se nechat vláčet pryč. Vydrápu se nahoru a dám si oraz. Cestou potkávám Laďku vracející se z vrcholu. Nahoře ještě chvilku bojuji s pokušením nadjet si vlak, ale podaří se mi to setřepat. Vyhřívám se na lavičce. Počkám do večera. Někdy bych se mohl na Radobíl či Bílé stráně podívat sólo. Je zde příjemný klid. Jen občas projde nějaký pár a nalezne zasednutou, či zalehnutou lavičku. Pražská vyhlídka je přesně uprostřed této fotografie. Dokonce mám podezření, že ten bílý puntík uprostřed by mohla být zdejší informační cedule velikosti zhruba A3:
http://www.mapy.cz/#x=132781720@y=137010608@z=17@mm=FP
Ticho občas narušují prolétající letadla. Skutečně nejde o jednoho pilota motajícího se pořád okolo. Létá jich zde víc. Ze značek mám zatím tyto: OK – ZRD, OK – DOD, OK – WWW.
Postupně se z jihu nasouvá oblačnost. Na několika místech jsou vidět provazy deště. Odjezd do Nových Ouholic už bude v tomto napínavý, ale vyváznu.
 |  |  | |