Jak se jezdí do pohádky

Datum: 10.08.2008
Autor: Mapař

U Dyje se scházíme v 9 hodin jako na normální nedělní vyjížďku. Ona by to vlastně normální nedělní vyjížďka byla, kdyby na ně ještě někdo jezdil. Dnes však přijíždíme s konkrétním záměrem: Projet trasu maratonu „VELKÁ CENA VINNÝCH SKLEPŮ LECHOVICE“ známého také jako maraton Pohádka. Spolu s dojezdem na Vranov a zpět nás čeká poměrně zajímavá pětadevadesátka. Volným tempem vyrážíme nejkratší cestou k Vranovu.

První zastávku si dopřáváme v Lančově. Jsou zde k vidění kozy a ovce celé natěšené na trochu zeleného listí. Milá zvířátka. Bohužel, co jsem zaslechl, mají to už za pár. Hrnou se za zelení jako divé. O kus vedle je přikrmuje hoch, který je prý po obrně. Užívá si možnosti se zase hýbat, což se nedivím. Pokud jsi nezapomněl adresu, máš na webu foto na památku.

Za chvíli jedeme dál. Už první metry terénem se dle mapy hledají trošku ztuha. Na jedné z lesních křižovatek jsme blbě odbočili. Sice jsem v této skupině nefiguroval coby vůdce smečky, ale na tak nepřehledném místě bych klidně odbočil blbě také. Značení tratě a navádění závodníků bude zajímavá záležitost. Cesta nenechává příliš vydechnout. Vede pořád buď nahoru, nebo dolu. Když nedaleko Cornštejnu Radek zavzpomíná u bývalé chaty rodičů, přichází oddech docela vhod.

Za Cornštejnem se opět ocitáme v terénu. Pohádka je plná překvapení. Průjezdů po nedaleké silnici mám za sebou desítky, ale o této cestě přes les jsem až do dneška neměl nejmenší tušení. Zastavujeme na vysočanském mostu. Je odtud pěkný výhled na rozsáhlou plochu „smaragdové laguny“ jako stvořené pro krokodýly. Paměť mi připomíná dávný výjev: Nějak takto zde Radek stál před zhruba pěti lety 21.9.2003 deset minut před polednem. Tenkrát měl za zády Jirku Antoše, který byl zrovna nachlazený a kolem krku měl šátek. Byli jsme tu s větší bandou na prohlídce odkrytého Bítovu. Ten čas hrozně letí.

Z Vysočanského mostu do Vysočan si prohlédneme asfalt, abychom nezapomněli, jak vypadá. Moc dlouho si ho neužijeme. Kousek za Vysočany se odbočuje doprava cestou, kterou jsem nesčetněkrát bez povšimnutí minul třicítkou. Opět se ocitáme mimo prostor a čas, než se před námi vynoří ze zeleného příšeří Peksův Mlýn. Na chvíli tak získám zběžnou představu, kde vlastně jsme, ale za chvíli nás opět pohltí Bítvský prales plný kopců.

Časy na dalších fotografiích dokazují, že jsme ujeli 6 km za tři čtvrtě hodiny. Jsme nyní nedaleko Chvalatic. V dosahu pohádkové oblasti musí docházet k nějaké časoprostorové anomálii. To jinak není možné. Konečně se dostáváme se zakřiveného prostoru lesů a ocitáme se na normálních cestách. Louky z Chvalovic do Zálesí musí být na podzim překrásné. Posledním drsnějším úsekem k Vranovu je průjezd „alejí“ vedoucí k silnici na pláž. Na tento úsek by neškodilo nasadit místo vedoucího motocyklu vedoucí buldozer.



U Dyje se scházíme v 9 hodin jako na normální nedělní vyjížďku. Ona by to vlastně normální nedělní vyjížďka byla, kdyby na ně někdo jezdil.Hrnou se za zelení jako divé. Milá zvířátka. Bohužel, co jsem zaslechl, mají to už za pár.O kus vedle je přikrmuje hoch, který je prý po obrně. Užívá si možnosti se zase hýbat, což se nedivím.A tady ho máme.
Zvedáme kotvy a jedeme dál. Poté, co mineme Cornštejn, se opět ocitáme v terénu. Pohádka je plná překvapení. Průjezdů po nedaleké silnici mám za sebou desítky, ale o této cestě přes les jsem až do dneška neměl nejmenší tušení.Konečně krátká exkurze na asfalt. Už jsem se bál, že zde existuje nějaký brod přes Dyji. V oblastech Cornštejnu vítá návštěvníky koncem léta smaragdová laguna.Nějak takto zde Radek stál před zhruba pěti lety 21.9.2003 deset minut před polednem. Tenkrát měl za zády Jirku Antoše, který byl zrovna nachlazený a kolem krku měl šátek. Byli jsme tu s větší bandou na prohlídce odkrytého Bítovu. Ten čas hrozně letí.Závodníci by měli použít tento kovový nájezd k překonání Želetavky. Jen zde nesmí přijet větší skupinka v nějaké nepřehledné formaci. Uprostřed mostku nic není...
Dle času na fotkách jsme ujeli 6 km za tři čtvrtě hodiny. Jsme nyní nedaleko Chvalatic. Musí tu docházet k nějaké časoprostorové anomálii. To jinak není možné.Konečně opouštíme lesy Bítova a Chvalatic a ocitáme se na normálních cestách. Tady se bude muset prvních 200 závodníků obětovat a vystříkat vodu do okolí případně vytvořit ponton ze svých těl. Ostatní už projedou normálně.Už jen malý kousek a většinou z kopce. Zbývá průjezd jednou "méně udržovanou alejí". Tam bude platit něco podobného, jako dříve u kaluže. Já už se na té cestě obětoval ztrátou lahve, tak by teď mohl převzít štafetu někdo jiný.