Cesta z města

Datum: 25.07.2008
Autor: Mapař

Na mapách okolí Prahy mě zaujala členitá krajina Kokořínska plná hlubokých údolí obehnaných pískovcovými skalami. Taková údolí jsou na jednodenní prohlídku. Pak už by jich bylo moc. Naštěstí pár desítek kilometrů na západ od Kokořínska je otevřená krajina Českého středohoří plná lákavě vyhlížejících homolí. Plán na víkend začíná být zřejmý.

V pátek odpoledne se spouští déšť, ale brzy ustává. Prahu opouštím po hlavní silnici na Mělník a během deseti minut jsem v suchu. Při ohlédnutí vidím mraky seskupené nad městem. Milión lidí má speciální počasí, které se jinde v širokém okolí nevyskytuje. Za dalších 30 minut krátce po přejezdu Labe odbočuji z hlavní silnice a vjíždím přes vesničky Hleď sebe a Lhotka do údolí.

Tato místa jsou bezmála předsunutou zahrádkou Prahy a silnička vede k hlavní turistické oblasti. Proti očekávání je zde téměř prázdno. Do údolí se vrádají mlhy a šero. Je krásný večer, tak ubytování neřeším. Odbočuji na vedlejší cestu a po pár kilometrech vidím větší pískovcovou věž. Vytlačím kolo do kopce a za věží nalézám mezi borůvčím plácek z bílého písku. Trošku znepokojivé byly záblesky na obzoru, ale sem naštěstí bouřka nepřišla.

Noc je o něco chladnější. Nedaří se mi usnout a pomalu likviduji ranní oplatky. Navíc se ukazuje, že dolík stíněný ze západu skálou není zrovna nejsušším místem. Poměrně netrpělivě pak čekám na východ slunce. Určitě to tentokrát nebylo jen z touhy pořídit hezké fotky. Někdy kolem půl šesté slunce konečně dorazilo a mohu začít se sušením.

Noc si trošičku vynahrazuji borůvkami. To však žádné velké jídlo není. Záhy se vydávám kořenitou a kamenitou pěšinou Skalního města k obci Dubá na dvojitou svíčkovou a zmrzlinový pohár. Nastává opravdu parný den.

Nadcházející odbočení na západ k Českému středohoří není dáno jen hezkými kopci (přestože i ty stačí). Poměrně dlouho jsem se nesetkal se svými příbuznými, kteří by o víkendu mohli být v Libčevsi. Při odjezdu z Dubé zavolám - a sutečně! Pokud je vám jméno "Libčeves" nějaké povědomé, není divu. Skutečně je to ta vesnice, která byla ve zprávách probírána v souvislosti s německým odpadem.

Do vesnice jsem v parném dni dojížděl silou vůle. Jízda naměklým asfaltem způsobovala lepení kamínků na pláště. Ještě pouhých pár kilometrů od Libčevsi tankuji na benzince studenou kolu. Vůbec se mi z té klimatizované benzinky nechce.

Nicméně tato odbočka nebyla špatnou volbou. Po sundání prosolených "mořských řas" a sprše se zase mohu cítit jako člověk a večer se lze porozhlédnout z nedalekého Kamýku. Ráno vyrážím v dalším parném dni do Prahy. Fouká protivítr. Od železniční "dokončovačky" mě nakonec odradí jen to, že vlak jede až za půldruhé hodiny.