Datum: 17.12.2007
Autor: Mapař
Trochu překvapivě dostávám nabídku zúčastnit se v úterý ráno lovu. Pokud mi nevadí mrtvolky. Na internetu je mrtvolek po kolena - nevadí! Ve skutečnosti není pravděpodobnost úspěchu nijak dramatická. V ono úterní ráno jsem si sice poctivě nechal dřevěnět nohy ve strnulé poloze, zvěř k vidění opravdu byla, ale nestačilo to k jejímu bezpečnému rozeznání. Ten pravý bonbónek přišel až v autě na zpáteční cestě, kdy hostitel zahlédl lišku jako nepatrnou tečku na protějším svahu. Sáhl po pušce a požádal mě o stažení okénka spolujezdce. Vypadalo to, že ji chce dostat po sicilsku. To je ten způsob lovu, kdy přijede velký černý mercedes s kouřovými skly, jedno z okýnek sjede dolů, ozve se výstřel a za zvuku kvílejících pneumatik odjíždějícího vozu se něco mrtvého skácí k zemi. Ale byla moc daleko a v pohybu. Tak nic.
Na zbytek úterý uvažuji o nějaké kratší běžkařské trase, jenomže začínám v Srní. Pokud bych jel kolem plavebního kanálu, Tříjezerní slatě a Javoří Pily, tak zopakuji loňskou cestu. To nechci. Má pozornost se proto obrací k vrcholu Poledníku. Spojů z Modravy je dostatek, takže nemám problém s časem. Část sil ztrácím už při nastoupání 250 m po žluté a zelené svahem Jezernice. Dle stop jsem na té cestě prvním člověkem po mnoha dnech. Nahoře si však mohu vydechnout. Prošlápnuté stopy mě provedou až k poledníku.
Na Poledníku se rozhoduji mezi sjezdem zpět do Srní a na Modravu. Obojí by mělo vycházet přibližně stejně, tak volím Modravu. Na červené míjím nějaké cedule obalené námrazou a za nimi opouští značku jediná stopa která zde vedla! Pozdější pohled na mapu ukazuje, že její směr vedl kamsi do Německa. Přitom v té oblasti téměř nic není. Nejbližší obec je 8 km vzdálené Buchenau. Asi nezbývá, než věřit v nějakého Němce. Mrazí při představě, že by ten člověk mířil na Modravu a sjel z cesty. To by ho pravděpodobně našli až někdy v červnu na Bavorské straně. Stejně, jako jsem se brodil nahoru, tak se nyní brodím dolů úzkým lesním průsekem, kde pod 80 čísly sněhu tuším přítomnost značené cesty.
K Javoří Pile se dostávám za posledních slunečních paprsků. V nastávajícím šeru se údolím Roklanského potoku rozlévá mrazivá přízemní mlha. Teprve tady dole je cesta upravená a s nenamazanými běžkami (jsou prošláplé tak, že už není rozumný způsob mazání) finišuji na autobus v 16:40. Prvního člověka po 6 hodinách cesty potkávám kilometr od Modravy. Konečně vidím první domy vesnice, ve které by před vánocemi zdechl pes - kdyby musel v tom mraze čekat půldruhé hodiny na další spoj. Naštěstí to není můj případ, já ten svůj ještě natěsno chytil.
Po včerejším vyčerpávajícím dnu volím jen malou odpočinkovou procházku.
Hezkou tečkou za letošními šumavskými výlety byl Březník a Černá hora. Na zimní Březník jsem chtěl zajet už loni, ale nevyšlo to. Poučen cestami u Poledníku se tentokrát pevně držím upravených tras. Ze svahu Černé hory vidím Alpy plující na peřině inverzní oblačnosti.
