Author Šela Marathon

Datum: 06.05.2006
Autor: Mapař

Author Šela Marathon je pro mnoho lidí kultovní akcí z několika důvodů: Se svými 90 km na délku a dvěma na výšku zahajuje v rozumný čas období velkých maratonů, cíl je na Helfštýně, porce bláta bývají díky lesům a těžkým půdám poměrně stabilní... Účasti za cykloklub tentokrát pomohla i novinka v podobě krátké trasy. Výsledky na dlouhé trati jsou následující:

Celk.  Pořadí Start.
pořadí v kat. číslo  Příjmení     Jméno  Ročník  Klub/Město  Kategorie Čas
568    446    443    Svačina      Radek  78      CKK Znojmo  muži A    07:20:36,77
734    558    131    Chalupa      Martin 76      CKK Znojmo  muži A    08:59:43,71

A na krátké to vypadalo takto:

Celk.  Pořadí Start.
pořadí v kat. číslo  Příjmení     Jméno  Ročník  Klub/Město  Kategorie Čas
246    39     2131   Březík, ing. Mojmír 64      Znojmo      muži B    03:27:37,69
290    12     2422   Růžičková    Jitka  80      CKK Znojmo  ženy E    03:34:53,76
414    22     2092   Pavouková    Lucie  80      CKK Znojmo  ženy E    03:53:41,66

Jenom bych pro znalce obvyklých výsledkových přehledů uvedl jednu věc na pravou míru. To, co vidíte u dlouhé trati skutečně není překlep. Blíže už speciální příloha:

Šela, aneb seriózní pokus konečně něco vyhrát

V klidu si pročítám dopis "AUTHOR SELA MARATHON - info 2.5. 2006" bod po bodu, až se zastavuji na čísle 18: Popelářská prémie van Gansewinkel - popelnice pro poslední jezdce z obou tras, kteří dokončí závod v časovém limitu. V hlavě mi to začíná pracovat. Z Šely nejsem bodovaný a tady čeká kořist o kterou se mohu porvat s velmi slušnou šancí na výhru. Prostuduji všechny dostupné materiály a před odjezdem mám plán...

Při hromadném startu se dle propozic měří všem stejně a limit je v 18 hodin. Jednoduché. Stačí si srovnat hodinky a jde se na věc. Nejprve ovšem musím získat časomíru cílového koberečku. Ráno před startem vyrážím na Helfštýn. Pusto a prázdno. Všichni i s časomírou jsou v Lipníku. Tam se na mě velká časová tabule směje už při pohledu z mého místa na startu. Zbytečných 10 kilometrů, ale co jsem potřeboval získat, jsem získal. V batohu mám dokonce kromě foťáku (nebudu přece na té trati sám) složené klubové tričko, aby bylo v čem jít na pódium.

Po startovním výstřelu jsem se nějakou dobu vezl za vedoucí skupinou a doufal, že pro následující fotografování získávám dostatečný náskok na Radka. Radek je totiž čím dál rychlejší. Následovaly události, které asi nejlépe vystihne výčet popisků pořízených fotografií:

20 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru. Žiletky právě mizí z dohledu.
20 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
20 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
21 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
21 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
21 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru - levá, pravá, seno, sláva, cukr, káva, čokoláda...
22 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
22 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
23 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru.
24 minut po startu všichni ještě plní elánu vyjíždí loukou nahoru. V zákrytu je před objektivem šikovně ukryt Radek.
24 minut po startu; Radkovi to ještě tak hezky jede ... Balím fidlátka a zahajuji stíhací jízdu.
Nejvýživnější terény jsou na prvních 40 kilometrech před sloučením obou tratí. 46. minuta závodu - těch minut bude ještě spousta.
Nejvýživnější terény jsou na prvních 40 kilometrech před sloučením obou tratí. 46. minuta závodu - těch minut bude ještě spousta.
Nejvýživnější terény jsou na prvních 40 kilometrech před sloučením obou tratí. Pokračuji tím malebným údolíčkem.
Nejvýživnější terény jsou na prvních 40 kilometrech před sloučením obou tratí. Pokračuji tím malebným údolíčkem.
Před tímto kopečkem jsem raději zastavil a povzbuzoval ostatní k odvážnému sjezdu.
Někteří se nemohou rozhodnout ...
... a někteří jedou.
Někteří to dokonce jedou docela rychle.
Sjezdík ještě jednou a znovu se nechám pohltit davem.
Tak jsem opět předjel Radka a čekám u občerstvovačky. Jsem na 25. kilometru.
Síly závodníků už nejsou stoprocentní. Po tom, čím projeli, není divu.
Už jen 65 km a je to. Touto dobou už profíci nejspíš budou nedaleko depa v údolí.
Zbývá přiměřená míra optimismu.
Už zde mám Radka.
Radek v této chvíli volí přiměřenou míru spěchu ...
... to znamená nic vyloženě drastického. Nějaké pití, jídlo a jede se dál.
2,5 hodiny po startu se ještě pořád potloukám ve východní části trati - jako ostatně mnoho dalších. Co jsem mohl posoudit, východní část Moravské brány byla o poznání vlhčí než západní.
Kaluž jsem bez problému projel. Ten hoch se rozhoduje v nesprávnou chvíli. Teď už moc nevykoumá. Pokud si brzdami zlikviduje rychlost u okraje louže, může to raději oběhnout ...
... podobně, jako tito.
Tady se hned pozná prácička zkušeného borce.
Ale no tak, Radku. To se dělá? Takové obíhání? Zase tě budu muset předjet.
Nečekaná prémie závodu. Na krátkou trať mezitím vystartovaly obě jůinky a nedaleko místa spojení se mi podařilo obě zastihnout. Jitka je dokonce tak rychlá, že se mi ani v jednom ze dvou pokusů nezdařila pořádná kompozice snímku.
Po vyfocení Jitky čekám na Lucku. Lucku jsem míjel před pár minutami. Právě během hledání vhodného místa pro focení Lucky jsem dohnal i Jitku. Abych to zjednodušil: Lucka tu musí být za chviličku.
Lucko - čekám, čekám ...
... stále čekám ...
... a už jsi má.
Opět popojedu a hledám Jitku. Jitka jede jak namydlený blesk. Potkávám ji teprve nedaleko další občerstvovačky. Zde se už definitivně rozcházíme. Zpomaluji. Není kam spěchat. Budu fotit Lucku, Radka a pokusím se vyhrát popelnici.
Opět chvíle čekání na Lucku.
Závodníci přijíždějí a odjíždějí.
Závodníci přijíždějí a odjíždějí.
A opět Lucka ...
... projela a je fuč.
Je 4,5 hodiny po startu. Tu cestu cestou necestou už hodně cítím i já navzdory uvolněnému stylu jízdy. Závodníci bojují, ale viděl jsem u této občerstvovačky první telefonát s prosíkem o odvoz.
Na dojetí těsně před limitem mi zbývá dalších 4,5 hodiny. I když mám před sebou ještě Peklo, pořád jde o čas na ujetí usmolených 30-ti kilometrů.
Po dobrých buchtičkách se mohu v klidu ponořit do svěží voňavé trávy. Ty MTB maratony jsou nádherný sportovní zážitek. vvrrruuu...
Stovky závodníků zatím pilně a nezištně pracují na tom, aby mi umožnili vyhrát cenu určenou pro posledního, kdo dojede v limitu.
Ani jsem si neuvědomil, že Radek byl za mnou.
Tentokrát se zdrží déle. Na občerstvovačce se marně sháněl po pivu. Marně nejspíš proto, že pořadatelé nechtějí mít krev závodníků na svých pípách.
Jedinou nepříjemností na lenošení v trávě byl tento hmyz ...
... a ještě jednou. Naštěstí byl spíš lízací, než bodavý. I když chutě to mělo divné. Normální moucha by po olíznutí takto zaprasené kůže zdechla.
výjezd poslední části stoupání nad Peklem; V Pekle bylo vidět lidi, jak dole ještě odhodlaně šlapou do pedálů. Jenže síly ubývají, stoupání je dlouhé a místo jeho konce se sklon pozvolna a nenápadně zvyšuje. Ke konci už naprostá většina tlačila. Zbytek po silnici ke kontrolnímu bodu je mírný a jezdí se.
Kontrolní bod je u poslední občerstvovačky.
Pálím další čas focením ...
... Zbývají mi totiž asi 3 hodiny na ujetí 20-ti kilometrů. Přičemž z těch 20-ti je asi 6 z kopce a 10 rovina víceméně po větru.
Tihle s limitem nebudou jistě mít žádný problém ;-). Ale ani já zde nezůstanu. Na zbytku cesty se může stát všelicos a nechci se dostat do trapného časového presu. Uklidím se někam pod hrad pár set metrů od cíle ...
... Zde by byla ideální nějaká hospůdka, ale u trati nic není. Chvíli to dokonce vypadá na déšť. Chlape, na tom kole se má jezdit!!!
Tady jede další ...
... a další ...
... a další ...
... a další ...
Na té autobusové zastávce jsem jak ve vitríně. Musím si najít jiné místo.
To je ono. Jsem za barákem perfektně ukrytý a čekající na svůj okamžik. Pouze jeden biker se nechal zmást mým odbočením, protože neprohlédl můj ďábelský plán. Naštěstí se mi podařilo vysvětlit, že trasou závodu je ta druhá cesta. Po ní se pomaličku vydám až za hodinu a dvacet minut (Tu druhou část už jsem mu neříkal). Z hlediska zorganizování bez jediné chybičky. Projel jsem cílem zhruba v 17.59.50 a zbývajících 10 s už nikdo další.
Můj ďábelský plán však opomněl ďábelské počty rozhodčího, který zřejmě stopoval čas lidem i po 18. hodině dle času průjezdu startovním kobercem. Takže jsem bez popelnice. Tohle v propozicích nebylo. Naštěstí pořadatelé byli tak flexibilní, že mě vytasili v tombole. Tak se mi snažili tu cenu dát, že ani netrvali na okamžitém vypláznutí startovního čísla a počkali - to bylo v té chvíli na kole v hlídané ohradě. Kupuji drink oběma jůinkám za podporu při získání ceny - hezkého termoprádla.