rekonvalescenční vyjížďka (večírek netřeba)

Datum: 27.01.2024
Autor: Mapař

Nastal čas si půjčit hlášku z lepších detektivek: "Jak jsem mohl být tak slepý?" V někdejší bitce se nejspíš pral otec se synem. To byla ta pointa. To vysvětluje čas boje a vše, co jsem mezi nimi viděl. Kluk má milujícího tátu, který se ho snaží připravit na život.

Bohužel to nebude na něm. Kluk v životě nemusí dostat šanci.

Po informaci o oddělení hřebců a klisen vypadá pohled u Havraníků jinak. Zde ve vesnici jsou jediné holky široko daleko. Tudíž jak to u elektrického ohradníku Holocénského parku může vypadat? Skupina exmoorských poníků stojí tak blízko, že cítím vůni jejich těl. Ale kvůli mě tu nejsou. Jezdci vyjíždějí po protější straně ohrady a poníci se přesunou k vysněným dámám. Má to takovou pachuť některého z kreativních řešení dozorců ve Standfordském vězeňském experimentu - "Tráva je spásána. Koně se dál nemnoží. Úkol splněn."

Nemoc, která mě válcoval od středy, doznívá. Nejspíš už je pryč a jsem jen zdevastovaný. Dám si na pohodu takový decentní okruh k Jevišovicím, Lesné, kolem Šobesu a šupky dupky zpět do Znojma. Trochu to ze mě spadne. Vítr se přes den pomalu klidní a mraků ubývá. Těším se na nedělní vyjížďku.



Za Pavlicemi opět vjíždím do lesů.Rybníček U Hrušky je vypuštěný.Nedaleko Břečkova jsou ještě zbytky sněhu.Trochu nezvyklá doba na migrační formace.
domů po návratu klasikou mezi koníky a vinicemi