Sobotní Poděbrady (a samozřejmě koníci)

Datum: 20.01.2024
Autor: Mapař

Ve čtvrtek se zvědavosti zajdu podívat k tepelnému čerpadlu. Jedinému místu, kde je v tu chvíli ještě led... Je trochu nedůstojné, že po zdolávání Mont Blancu, Elbrusu a sedmiček v Kyrgyzstánu jedu v pátek na rentgen kvůli pár krokům před barákem uprostřed polabí.

Ale dobré. V sobotu je osud nakloněn k vytažení píďat do Nedalekých Poděbrad. Suché housky samozřejmě sebou, kačeny mají hlad.

Poděbrady jsou zde taková tradiční procházková destinace. Velký park s kolonádou, řeka s kačenami a labutěmi, nějaké restaurace. Zdánlivě nemá co překvapit.

Tentokrát ale jen do té doby, než se máme od parkoviště dostat do města. Park na jižním břehu nese stopy nedávných záplav. Vzhledem k teplotě zůstávají na místě v pevném skupenství. Je tak zde dost ploch na bruslení a málo ploch na bezpečný přesun. Dnes to jistí most s hlavní silnicí. Za chvíli už u řeky krmíme kačky a labutě.



Ze zaplaveného parku je teď kluziště.Ze zaplaveného parku je teď kluziště.Na to, jak je labuť oproti kačenám velká, je při krmení nečekaně taková "mouchy, snězte si mě".Kačena by si rohlík vzala pomalu až z ruky.
hodovníci u stolu

Ani tentokrát se ale píďata nedaří obrátit ke koníkům. Jsem sice pro Galána a Lenku jen takový náhodný kolemjdoucí, ale čistě náhodou chodím kolem nich 2x týdně a shodou okolností při tom mám v batohu mrkev. Odpoledne je navštívím sám.



Když jsou bříška plná, oba pomazlení a ocházím, nemohou ze mě spustit oči.