od soutoku do Znojma

Datum: 20.05.2023
Autor: Mapař

Pokročilá křižovatka za 3 body:

Cyklista jede po cyklostezce a z pravé strany připlouvá kapr.

  1. Přednost ma cyklista, protože kapr připlouvá na silnici z místa ležícího mimo silnici.
  2. Přednost má kapr, protože za dané situace není na silnici ani jeden a platí pravidlo pravé ruky.
  3. Přednost mají oba. Cyklista má přejetého kapra hodit do batohu a později sníst, protože po opadnutí vody by kapr stejně leknul.

Je doufám jasné, že na zpáteční cestě to vezmu raději po vedlejší protipovodňové hrázi. Od branky chovné stanice komárů jsou naštěstí už jen příležitostné louže a k samotnému soutoku se dostanu po pohodlné visuté lávce (a skopnutí napadaných větví dolů do mokřadu). Ke skopávání větví se s gustem přidává i jiný kolega cyklista a společně si zanadáváme, že tohle na lesáky sice bylo moc, ale s instalací varovné cedule nezaváhali.



Brzy přijíždím k Pohansku.krajem trávy a stromůRůzné meandry jsou dnes docela plné.Zde už se o cyklostezku přetahujeme s rybami.
Bez vyvýšené cesty by dnes byl soutok nepřístupný.

Dneska toho bude trošku víc než normálně, protože na vlak jsem nasedal až v Hodonicích. Má důvěra v přepravu kola náhradním autobusovým spojem byla trochu limitovaná, ale prý vozík za busem je a jde to. V každém případě jsem výluku objel.

Samotný malý výběžek soutoku je naštěstí dost vysoko a v klidu. Obě protékající řeky jsou dnes šťavnaté a Morava má v sobě snad ještě víc písku než jindy. Chvíli pobudu, nafotím Slováky na jedné straně a chatu s jeřábem na ryby v Rakousku. Jinak se nezdržuji nějak moc. Do Znojma cesta dlouhá a pokud chci přidat Stolovou horu, pak ještě delší.



Opět na starém známém trojmezí. Za řekou je Slovensko.Rakušané se s rybařením nemažou a mají zde rovnou jeřáb.Les je plný komárů ale na výběžku soutoku to docela jde.2 barvy vod. Morava nemá přehrady.

Projel jsem po protipovodňové hrázi a mám před sebou branku. Teď přicházejí v úvahu 2 varianty:

Pro tentokrát se poštěstilo projít. V minulosti už se stalo i to, že z normálně otevřeného prostoru soutoku jsem se zpět vydal po hrázi a na konci cesty tudududum.

Po nějaké chvíli jízdy (úplně krátká ta cesta soutokem není) zastavuji v Pohansku, kde si chvíli suším boty, ponožky, promazávám kolo a něco sním. Pod pojmem "něco sním" si ale nepředstavujte návštěvu zdejšího občerstvení - cigára s hořčicí za kilo a podobně. Z toho jsem už vyrostl a vybírám z batohu první díl zásob. Jakmile ponožky trochu uschnou, není zde co pohledávat a profrčím přes Břeclav na naučnou stezku k Janovu hradu. Samozřejmě při tom nevynechám kohoutek zdejší vodárny, kde si mohu dočepovat lahev.



mokřady v rovině soutokutěžební kladiva MNDlužní les po období srážek

Jako vždy je to příjemná jetelná cesta uprostřed lužního lesa. Nahlédnu zde k Janovu hradu. Ne, že bych ho nikdy neviděl, ale zajímají mě zdejší cenovky ... ty samé co v Pohansku. Tudíž další místo vhodné na naplněný batoh. Tady se zdržím jen tolik, abych vzal mapu a laboroval, jak se na tu Stolovou horu dostanu. Řeknu rovnou, že z východu blbě. Stolová hora leží přibližně uprostřed Pálavy a na tu se dostanete z Mikulova na jihu, nebo z Pavlova na severu. Nic mezi. Nakonec se z Lednice vydávám na Bulhary, Milovice a Pavlov. Silnice je na této trase klidnější. Když se nebudu drápat na hlavní hřeben, tak snad.

Konečně v Pavlově a trefuji správnou cestu nahoru. Přede mnou šlape do pedálů ikonická Věstonická Venuše a dotahuji jí jen velmi zvolna. Zvláštní. To kolo vypadá normálně. Že by měla fyzičku na úrovni zdejších pravěkých společenstev? Míjím ji až na samém vrcholu stoupání. Konečně se mi zboku otevře výhled na baterii.

V Klentnici zamířím ke starému známému nástupu červené a nějak se mi ho nedaří najít. Naštěstí lze oplocenou část obejít a nad ní už se napojím. Ještě stará známá zřícenina, za ní hřiště a stojím tam kde jsem chtěl být. Čas na zbytek zásob a úvahy, kudy domů. Všechno je tu zelené, rozkvetlé a živé.



Dal jsem si dnes práci s prokličkováním na Stolovou horu. Je zde pohoda.

V běžný den by byl výběr cesty jednoduchý. Ale několik posledních dnů pršelo. To může do té kratší podél železnice hodit vidle. Rozhoduji se pro Schrödingerovu trasu: Pojedu kolem tratě a přes Hevlín současně. Dokud neminu rozcestí před Hrušovany, není jasné na které cestě se nacházím. Pod Mikulovem se napojím na signálku a mířím k rozcestí.

Od rozcestí pokračuji k ... Hrušovanům. Snad se neutopím v bezedné bažině a budu moci zítra pomazlit koníky. Minu nádraží, Nový Dvůr, odbočku na Emin zámeček a pořád jsem na asfaltu! Ten vede až do Karlova. Toť novinka. Nebyl jsem tu už léta. Kdysi tu asfalt nebyl. Co dál?

Od Karlova je sice lesní cesta, ale velmi zpevněná. Při jízdě se od asfaltu nijak neliší a dostává mě do Božic. Za Božicemi pokračuje cesta v dost slušné kvalitě a horší se to až odbočkou ke Krhovicím. Ale pořád je v takovém stavu, že mě celkem bez problémů donese do Hodonic. Problémy ... nastanou až v Hodonicích, poněvadž se chci dostat k nádraží, aniž bych (ve svém aktuálním stavu) musel sestoupit přes 2 desítky metrů do údolí. Od nádraží se totiž dá projet klikyhákem přes Tasovice a napojit se na hlavní silnici až nahoře za stoupáním. Nikam se nesjíždí ... až do obce Dyje a podél řeky bezpečně domů.