 |  |  | |
Datum: 25.02.2023
Autor: Mapař
Na včerejší valné hromadě jsem dostal udání, že Mašovický lom má krásně čistou vodu. Takové nepravosti je třeba prověřit. A ono skutečně:
Kupodivu se zde nikdo nekoupe, tak mi přijde škoda máčet plavky. Hladina vpravo od výběžku je lépe krytá před větrem, tak tam nasměruji foťák a jdu se cachtat. Nikdy předtím jsem si neuvědomil, jak dlouhou samospoušť mám nastavenou ...
Šoková terapie prokrví kůži tak, že mi během složitého oblékání do cyklistického ani není zima. Konečně oblečený. Právě přichází pár, který jsem míjel cestou od hájenky. Po osvěžení se pomalu sbírám na další cestu, ať nezlenivím. V červenci dostanu trochu do těla.
| | | |
Stoupání od Štítar připomíná zkoušku z Indiana Jones a poslední křížová výprava:
"Projet může jen kajícník. Jen veliký kajícník."
S pokorně skloněnou hlavou se probíjím metr po metru proti sněhové přeháňce do protivky. Než vyjedu na vrchol kopce, vypadám jak sněhulák. Kolem Zálesí je situace klidnější a na odbočení ke Zblovicím se dokonce trhají mraky a krajinu opět osvítí paprsky zářícího.
Než od Vysočan dojedu k Cornštejnu, ocitám se s jedním funkčním brzdovým okruhem. Destičky u předního kola odcházejí do věčných lovišť a při brzdění se ozývá zvuk, který opravdu nechcete slyšet. Naštěstí mám alespoň podporu větru, tak promáčenou krajinou jedu zcela nedobrodružně přes serpentiny domů (kde obratem vyměním destičky).
 |  |  |  |