sněhogedonová vyjížďka

Datum: 10.12.2022
Autor: Mapař

Na začátku byla předpověď. Předpověď o tom, že někde na severovýchodě Moravy (nejspíš na Pradědu) napadne během víkendu (tedy dvou dnů a nikoliv jednoho) až půl metru sněhu. Tu pak vzali novináři a zrodil se nový termín ...

Ráno marně vyhlížím vločku. Jsem sice trochu nachcípaný, ale i trochu tlustý. Tak pro kolo a někam se jede. Venku to vypadá buď na ráno, nebo večer. Těžko říct. Zamířím do míst, kde tuším snadno jetelnou pahorkatinu. Do 20-ti minut mě pohltí les.

Neměl jsem důvod se domnívat, že to tady neznám. Ale kombinace zvláštní okliky a šedi tohoto dne stírá představu o vzdálenostech. Tady rovně, nebo stoupat tou pravou? Konečně se v dálce objevuje (snad ta správná) silnice. Lesem bez listí za ní prosvítá kopec, který mi jinak unikal. Z kopce bych se mohl podívat na okolí, jako když Jeníček vylezl na strom.

S trochou úsilí se dostávám nahoru. Napravo mám nepřehledné údolí, ale nalevo les mizí a je tam nějaká vesnice. Sejdu dolů a pojedu přes ní. Ve vesnici by měl být sjezd na polní cestu, vedoucí do ... míst, která úplně nepotřebuji. Nic tam není a je to zbytečná oklika. Snad půjde někde sejít. Zatím ten sjezd na polní cestu hledám. Už jsem přejel most, jsem skoro na konci vesnice a nic. Měl by být označený. Vidím značku. Když se otočím do protisměru, tak už mě to konečně vyplivne ven. Ocitám se mezi poli.



Lesy k Jevišovicím mám za sebou. Teď na Boskovštejn.

Zde bývám málokdy. Pokud se pamatuji, je zde nějaké údolí a v něm stavení. Takové to osamělé hospodářství, které nikdo nenavštíví proto, že by z něj už nikdy nevyšel. Kdysi to býval mlýn, ale to už je dávno. Kamenná přehrada zadržující vodu pro náhon dosud stojí, ale žádné kolo se zde desítky let netočí. Ani já se nezdržím a po mostku se dostanu na stoupání z údolí. Na jeho hraně pak navštívím vyhlídku, ze které není nic vidět.



V pustém údolí stojí Pustý mlýn.

Před sebou mám rozcestí. Jedna cesta je značená a druhá ... pokračuje tím směrem, který by se mi mohl hodit. Zkusím. Přinejhorším po 40000 kilometrech vezmu tu značenou.



Dál opustím jistotu žluté a odbočím na Pavlice.

Zvolená cesta mě přivádí nejen do vesnice, ale dokonce i přímo ke kostelu. Amen. Od kostela vede další sjezd do lesa. Těžkými stroji je to zde předělané tak, že si nejsem úplně jist, kudy se pokračuje. Nakonec jednu zvolím a za chvíli naleznu rybník, který zde snad nebýval?? Asi se nemám ptát a mám pokračovat. Bývala to cesta ve stylu signálky a tato taková je. Za nějakou dobu cesta začíná povědomě stoupat a ústí na silnici.



U hrušky na chvíli zastavím.

Dobře. Pokud je to ta správná silnice, tak doprava. Zde už bych měl skrz nejbližší vesnici a otravný kopec dojet do známějších končin.

Po nějaké době skutečně překročím řeku a narážím na známý výběh exmooraptorů. Správa parku zvýšila bezpečnostní opatření proti uniknutí zvířat. Elektrický plot má sice mezi pulzy větší rozestupy, ale už je tam konečně těch poctivých 10 000 Voltů. Počítám, že tím dalším bude závislost zvířat na lysinu.



Něco povědomého. Možná Podyjí.Ke konci cesty cedule upozorňuje na výběh nebezpečných exmooraptorů.Ani exmooraptoři na tohle nemají zuby. Muselo to být něco většího.Jedno z mála problesknutí slunce.