Pán pařmenů - společenstvo devíti

Datum: 30.07.2022
Autor: Mapař

Obtížné výlety na těžko mají své výhody. A nemyslím tím jen přírodu, trochu pobytu venku atd. Pokud je podniknete s cestovkou, dostanete se do nějaké specifické party lidí, kterou jste ještě nepoznali. Čím je zájezd těžší, tím bývá skupina "specifičtější". Už z logiky věci obvykle v dobrém. Dovolenou pak trávíte v úplně jiném světě. Jako zde: Budeme přecházet rumunské pohoří Fagaraš se stany a vlastní baštou.

Pro rychločtenáře nadpisů hned v úvodu jedna technická vsuvka: Na vrcholcích skal se samozřejmě nechlastá. To by jste místo následujícího článku měli nějakou šťavnatou reportáž na Nově. Na kořalky je čas po sestupu.

sobota

Na Zvonařce se s velkým předstihem objevuje paní s dcerou. Boty by odpovídaly, zavazadla ne. Dáváme se do řeči a ukazuje se (nebo spíš potvrzuje), že autobusem pojede víc turistických skupin: Transylvánci, Fagaraš po chatách a nejméně početný Fagaraš na těžko. Po nástupu a letmém seznámení jedeme přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska. Zastávky na benzinách bývají po třech hodinách a záchodky s přibývajícími kilometry nabývají na exotičnosti. O zajímavý časový zářez se postará rumunská celnice (Rumunsko je mimo Schengen), kde tempo je hodně retro a připomíná staré pořádky. Před devátou stojíme na poslední benzině půl hodiny před výsadkem skupiny na těžko.

neděle

Kolem půl desáté z autobusu vchází na cestu ve vesničce Breaza (https://mapy.cz/turisticka?x=24.8792984&y=45.6809228&z=13) devět společníků. Průvodkyně Katka (později získává přezdívku Pinocchio) s osmi členným průvodem. Řidiči tvrdí, že není kam spěchat a podle předpovědi to tak vypadá. Nějakou dobu sedíme pod stromy, než se slejvák přežene.

Konečně začíná pršet ... míň, tak kolem hřbitova zamíříme ke stoupání. Podle popisu bychom měli první den dát 800 výškových metrů k chatě Urlea. Metry přibývají, občas trochu sprchne, otisky pneumatik stoupají neuvěřitelným terénem. V lese dáváme jednu shromažďovací, kde chvíli zbytečně čekáme, protože se v terénu nevidíme všichni. Dostáváme čísla na přepočítání. Počínaje Katkou coby jedničkou, Ondra je tuším pět, já jsem u šestky. Sedmou z devíti - terciární doplněk unimatice nula jedna se stává Lenka (Ta nijak nespěchá - je tu na mateřské) a závěrečnou devítku má tuším Jindra (Krakonoš). Krakonoš se první den dostává docela na chvost, čemuž sám dost rozumím: Jednak asi zápasí s rozložením váhy v batohu a nastavením bederního pásu, jednak je Urlea vyhořelá a jde se dál. Tím pádem máme první den z 800 metrů cca 1500. Sám mám co dělat, abych byl příští ráno použitelný. V duchu si říkám: "Přihlásil ses na 4-5. Teď sklapni a mašíruj."

Nakonec tedy vystoupáme do hladiny 068 k bivaku Refugiul Moșuleața. Někteří se do něj jakž takž vejdou, ale většinou stavíme stany. Vařič mám, vodu mám, pytlíkové jídlo mám také a ... kašlu na to. Venku fouká a chčije. Beru něco ze studených zásob, ležím a po výkonu poctivě klepu kosu.




        Na hormím konci vesničky Breaza (https://mapy.cz/turisticka?x=24.8792984&y=45.6809228&z=13) celí natěšení vystupujeme.
      
        Na hormím konci vesničky Breaza (https://mapy.cz/turisticka?x=24.8792984&y=45.6809228&z=13). Snad bude v cíli stejná sestava.
      Kolem hřbitova zamíříme do lesů abychom vystoupali k bývalé chatě Urlea. O první vzrušení se postará jeden zkutálený žďárák, kdy na nepřehledné části svahu následuje výkřik.Nedaleko pod stromy doplňujeme vodu. V této chvíli mám širokohrdlou láhev pro nerušený spánek už vyprázdněnou a do cyklistické něco přileji. Jinak zde nic není a máme vyletět až někam tam nahoru.
Urlea: Nela má vše nezbytné k přežití.Tam dole u Breaza je sluníčko. Tady ne a dlouho nebude. Jak je vlhký vzduch vytlačen kopci nahoru, tak se mraky drží. Alespoň začíná pár borůvek.

pondělí

Ráno se daří dodržet devátou hodinu na minutu přesně. Jen jsem přehlédl, že v Rumunsku je o hodinu víc. Naštěstí je venku takový humus, že to ani moc nevadí. Do přírody to láká tak, že se ve stanu dostává ke slovu širokohrdlá láhev, abych nemusel ani úplně vylézat ze spacáku. Natlačit do sebe asi 350 g ovesných vloček, trvalo snad půl hodiny, ale šlo při tom ležet. Konečně v "přesný čas" jsem po sbalení připraven.

Vyrážíme na cestu. Dnes bychom prý měli dát kolem 800 m stoupání. Nejprve dojdeme k původně plánovanému jezeru Lacul Urlea. Okamžikem ke zpozornění je zamečení ovce. Kde jsou ovce, budou ovčáčtí psi. Ti si nás brzy seskupí, jako ty ovečky. Ani ovčák nestačí na to, abychom mohli projít kolem přítoku čisté vody, tak ji později bereme přímo z jezera. Za jezerem se z hřebene stává čím dál strmější střecha a začínám tušit, proč je zájezd "nevhodný pro lidi trpící závratí". Po chvíli cesta opět dostává nějakou normální podobu a potkáváme 1. skupinu v protisměru - Češi.

Počasí se snaží i nadále. Ono je sice hezké, jenže tam dole. Tady je to po dvou dnech deště docela krize. Suché už není téměř nic a mokrá tráva po té době zdolá sebelepší pohorky. Ponožky nesuším, ale ždímám. Po dosavadních bivakovacích kopulích jsme u většího přístřešku (https://mapy.cz/turisticka?x=24.7875562&y=45.6049432&z=18). Zůstáváme zde bez ohledu na zásoby vody a doufáme ve světlé zítřky. Minimálně vyspat se lze v suchu a nechápu Sedmou z devíti a Pinocchia, co hledají za štěstí venku ve stanu.

Noc nepatří k nejklidnějším. Venku kvílí vítr a psi. Do bivaku přijde pastevec, odnese z něj ovčí kožešinu a shání se po nějaké ovci. To už ze spacáku vnímám jak po flašce Fernetu. Pak odejde a zvenku se ozývá štěkot, řev pasáka a přibude výstřel. Z původní předsunuté pozice ve stanu se do bezpečí bivaku přihrne ještě anglicky mluvící pár a vzbuzuje to otázky, zda je Katka a Sedmá v pohodě.



Je krásné ráno, tak pokračujeme od bivaku Refugiul Moșuleața k jezeru. Kosu mám ze včerejšího večera vyklepanou a ovesné vločky mě přes noc dovedly zpět do zelených čísel.Cesty jsou prázdné. Všichni odtud odešli nebo ...Nedaleko Lacul Urlea nabereme tekoucí vodu. Vzhledem k množství ovcí je zde čistá voda trochu problém. Psi místního pastevce nás shánějí dohromady podobně jako to stádo. Bača zasahuje.
        Fereastra Mică - Cheia Bandei je už větší přístřešek (https://mapy.cz/turisticka?x=24.7875562&y=45.6049432&z=18). Za pozornost stojí ovčí kůže přehozená přes postel.

úterý

Ráno se vyhrabeme celkem rozumně - dle rumunského času. Po té noci jsme stále všichni. Cestou doplníme vodu z čůrků pod sedlem Șaua Gălășescului a bez větších příhod nás čeká nejvyšší hora Rumunska: Moldoveanu. Bez větších příhod proto, že je tu vysoko vše a tento vrchol už ani moc nevyčnívá. Pak trochu stezek po hřebeni, potkání jiných skupin z Česka, sem tam nějaký traverz.

Závěr bude příjemný: Sestoupíme k chatě, dáme koupačku v Lacul Podragu (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6903315&y=45.6069547&z=16), kde voda je docela akorát, najíme se něčeho teplého, zalijeme pivem a zahrajeme "elektriku". Po vydařeném večírku se daří úspěšně dát nejnáročnější část přechodu od chaty ke stanům a zalehnout.



Popojedem.V čůrcích pod sedlem Șaua Gălășescului doplníme vodu a popojdeme.V sedle Șaua GălășesculuiV sedle Șaua Gălășescului. Trocha slunce. Že by?
Na nejvyšší horu Rumunska Moldoveanu (2544 m) se dostáváme celkem lehce. Okolní hory nejsou o moc nižší. Dokonalý výhled do bílé barvy nerozptyluje zbytečně pozornost.Někde u sedla Șaua Ucea Mare jsou stále častější trhliny v mracích.Brzy bude pivko a místní speciality.Vyplácí se litrovka. Plechovka na půl litru je 16 RON, Litr 20.

středa

Vločky mě zdrží asi o 12 minut. Jak jsou praktické na výživu (dlouhodobě přicmrndávají cukry a udržují tím v chodu tukový metabolismus), tak pojídání je nechutně zdlouhavé. Zbytek piva mizí v batohu a vydávám se za skupinou do sedla, ze kterého jsme včera sešli. Mraky ještě jsou, ale naštěstí neprší. Někde kolem Mircii (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6790083&y=45.5958371&z=17) už je počasí ideální na pěkné vrcholové záběry. Jsem holt v mladší skupině a je třeba držet krok.

Dál se bude jasnit a dokonce dojde na opalovací krém. Dnes hodně budou houpáky nahoru a dolů. Při chůzi se celkem rychle rozejdeme, ale je dost shromažďovacích a odpočinkových zastávek. Obvykle je to tak, že na Pinocchia nikdo nečeká, protože Katka jde první. Vítek a Vlasta bývají nedaleko. Mandragora (Monika) také bývá celkem vepředu a pak už se vyskytuji já, Ondra a Nela, Sedmá z devíti a Krakonoš na konci. Někde už obtížnost demonstruje jištění, ale možnost se něčeho chytit bych bral spíš jako úlevu. Co nemám rád, jsou takové ty traverzy ve stylu Maryčka Magdonová: "Krok doleva a je po všem." Úseky bez jištění jsou spíš ostřejší, než ty ve Vysokých Tatrách. Krakonoš už se těžšímu terénu přizpůsobuje a zrychlil. Vyšťavím se na posledním dnešním úseku, který je dle mapy na hodinu a dvacet minut.

"Sejdeme se tam, kde vidíte tu tyč. Tak kdo bude první?"

Koukám přeš údolí na protější horu a doufám, že je řeč o nějaké jiné tyči. V batohu mám víc jídla, než v tomto režimu dokáži sníst. Když se nabaštím zítra a už zase v sobotu budeme vyjídat nějaký podnik, čert vem vařič. Hmotnost a objem. Cesta k tyči vede hlubinou s pískem, blátem a štěrkem na prudkém svahu. To vše pod spalujícím sluníčkem. Prvním se být opravdu nesnažím. Konečně se stoupání zastaví v sedle a následuje měkké klesání na zelené žírné pastviny u jezera Capra (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6263512&y=45.5998458&z=17), kde si můžeme nabrat životadárnou čistou vodu z nepatrného čůrku ve skále nad spodním jezírkem. Dnešní koupačku v zápalu vaření a obstarávání vody už nestíhám.

Večer končí u památníku na posledním osvětleném kopečku pivky a dýmkou. Po západu slunce se nehorázně ochlazuje a brzy končím ve stanu.




        Tak ještě jedno rozhlédnutí a opět nahoru. Budeme se dnes chtít dostat k jezeru Capra (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6305075&y=45.5998690&z=16)
      
        Tak ještě jedno rozhlédnutí a opět nahoru. Budeme se dnes chtít dostat k jezeru Capra (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6305075&y=45.5998690&z=16)
      U plesa Podu Giurgiului se ve stínu drží zbytek sněhu.A opět kousek nahoru. "Budou tam nějaká stoupání?" "Hmmm." Přes Mircii a Arpașul Mare pokračujeme dál.
Tuším, že tato vrcholovka je z Mircii.
        Další zastávku máme někde v oblasti Paru de Fier (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6679726&y=45.5940736&z=17)
      
        Další zastávku máme někde v oblasti Paru de Fier (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6679726&y=45.5940736&z=17)
      
        Další zastávku máme někde v oblasti Paru de Fier (https://mapy.cz/turisticka?x=24.6679726&y=45.5940736&z=17). Výhled na horu Buda.
Do sedla s příznačným názvem La trei pasi de moarte (Tři kroky od smrti) je pár řetízků.

čtvrtek

Cesta do útočiště v Roklince je rychlejší, než jsem čekal. Na sedýlku jsem od jezera opravdu během chvilky. A po sestupu ... autobus. Nabírání věcí na další část přechodu (v mém případě vykládka nadbytečné zátěže) a mejdan: Piva, langoše, lze se dokonce sjet kefírem, zaplácnout to klobáskou, bramborama, smaženou zeleninou, ústa vypláchnout limonádou a pokud ta směs vydrží v žaludku, je na den vystaráno.

Pár minut před druhou rolujeme ke kopci a odstartujeme na hladinu 079. Počasí je pohlednicové, lze si dopřát pár suchých travnatých míst na odpočinek, výhledy, polarizační filtr. Dnes to ještě nemá být ten kritický úsek, ale už i zde je pár nepříjemných míst. Naštěstí dobré a brzy míjíme turistický bivak - tentokrát luxusní (https://mapy.cz/turisticka?x=24.5725289&y=45.5802490&z=17) i s vlastní fotovoltaikou.

Jsou zde 3 Češi, přičemž 20 lidí by se sem asi naskládalo. Později, pár minut před místní 21. hodinou, přijdou ve směru od jezera dva rodiče s dítětem. V té době už naše sešlost společenstva devíti na pařbě v bivaku pomalu končí a většina se rozchází do stanů. K jezeru zaběhnu hlavně proto, abych z něj nabral vodu. Když zkombinuji 40 (věk mého stanu) a 8 (průměrný vítr v m/s) a 25 (procento vypadaných zubů v jednom ze zipů), vychází mi z té rovnice jasný bivak. Namlsaný z někdejšího přechodu Parâng a Lotru jsem to s výběrem stanu trochu pokák. Čeká nás technicky nejdrsnější den.



Ráno se přehoupnout přes sedlo a sejít k autobusu. Zásoby ... nedoplňovat, ale vyložit a odpoledne se pak při chůzi cítit víc jako člověk.Ráno se přehoupnout přes sedlo a sejít k autobusu. Zásoby ... nedoplňovat, ale vyložit a odpoledne se pak při chůzi cítit víc jako člověk.Dole se koná mejdan: Piva, langoše, lze se dokonce sjet kefírem, zaplácnout to klobáskou, bramborama, smaženou zeleninou, ústa vypláchnout limonádou a pokud ta směs vydrží v žaludku, je na den vystaráno.Sedlo Șaua Caprei; Směr je jasný.
V Roklince u Lacul Bálea dáváme pauzu.A opět vzhůru. Na Șaua Paltinului se z modré napojíme zpět na červenou.
        Začíná přitvrzovat - božínku. K tábořišti Călțun (https://mapy.cz/turisticka?x=24.5725289&y=45.5802490&z=17) jsou zpočátku krásné vysokohorské louky a pak se cesta začne proplétat skalnatým hřebenem.
      Na takovém místě pauza neuškodí.
Z vrcholu Lăițel už dnešní cíl vidíme.Z vrcholu Lăițel už dnešní cíl vidíme. Bivak je hezčí, než předešlé.Neuvěřitelné, kam všude se ovečky dostanou.Z vrcholu Lăițel už dnešní cíl vidíme.
Negoiu nás také čeká, ale naštěstí až zítra. Vzhledem k povětrnostním podmínkám u jezera je rozhodování mezi bivakem a stanem jasné.Na vrcholu Lăițel máme shromažďovací.Na vrcholu Lăițel máme shromažďovací.Jezero Călțun je pěkné, čisté a vodu lze nabrat přímo z něj. Mohlo by to být ještě o něco lepší, kdyby se v něm ráno i přes zákaz koupání nerochnil nějaký Čech.
Bivak je dřevěný, teplý, s vlastním fotovoltaickým panelem.

pátek

Krásná rána značí v horách začátky nejnáročnějších dnů a toto ráno je opravdu nádherné. Jezero Călțun je pěkné, čisté a vodu lze nabrat přímo z něj. Mohlo by to být ještě o něco lepší, kdyby se v něm ráno i přes zákaz koupání nerochnil nějaký Čech. Sestoupím z bivaku k tábořišti, futruji se vločkami, oplatky, piji a doplňuji vodu. Počasí je dost výhra. Jen by nemusely škodit cyklistické rukavice, protože přesně tam budu pěkně ugrilovaný. Dám vědět a v klídku vyrážím o chvíli dřív, abych při cestě na hladinu 074 nemusel hned po ránu zapínat forsáž.

Po srazu pokračujeme na vrchol Negoiu, což je jeden z nejvyšších vrcholů Fagaraše. POTÉ po svahu sestup a za mohutným údolím vidím další rovnoběžný hřeben vrcholu Șerbota. Přes Șerbotu pak máme jít k jezeru. Je to dost hluboko. Mezi Negoiu a Șerbota je jen rozeklaný úzký hřeben, který určitě nejde nikudy přejít ... Moment, kam to jdeme? Je pravdou, že jištěných úseků zde není málo. To jsou ty lepší. Je něco na přidržení. Ale byl mezi nimi jeden zvlášť vypečený: Řetěz uvnitř téměř kolmé, necelý metr široké trhliny. Kdyby jste se tam hňácali normálně, budete to celé táhnout rukama a nevejdete se tam z batohem. Potřebujete se dostat dál od skály, aby jste měli šanci vyvinout přítlačnou sílu. Máte zatáhnout za řetěz a jednu nohu narvat na stěnu proti tahu, druhou prásknete na opačnou stranu a ač k nevíře, podrážky budou na té svislé stěně držet. Teď už můžete trup s batohem držet vytlačený do volného prostoru a za výrazného přitahování vyskákat nahoru. Většinu váhy držíte nohama. Taková vyšší "turistická". Musel jsem být nezdravě rozjetý, když jsem do toho šel. Normálně se to tam řešilo spoluprací při vytažení batohu, kdy to Ondra pomáhal podávat nahoru. Tuším, že na turistické cestě v Tatrách to nepotkáte.

Hřebínek Custura Saratii (https://mapy.cz/turisticka?x=24.5418562&y=45.5861033) byl tím vzácným místem, kdy náš neustále veselý a dobře naladěný Pinocchio kontroloval situaci zezadu a nikoliv zepředu. Nele se prý třásly nohy a ukázalo se, že si na Custura Saratii dopřává s jeden z nejtěžších batohů ve skupině. Kdybych to měl přepočítat na svoji váhu ...



Dnes by to mělo být technicky nejdrsnější. Sestoupím z bivaku k tábořišti, futruji se vločkami, oplatky, piji a doplňuji vodu. Počasí je dost výhra. Jen by nemusely škodit cyklistické rukavice, protože přesně tam budu pěkně ugrilovaný.Toto je ta čistá strana bivaku. V noci se chodí někam ke srázu za ním.Pár táborníků u Călțun si trochu přespalo.Od sedla Strunga Doamnei budeme kus hory obcházet. Stezka přes Strungii Dracului je zavřená.
Od sedla Strunga Doamnei budeme kus hory obcházet. Stezka přes Strungii Dracului je zavřená.Od sedla Strunga Doamnei budeme kus hory obcházet. Stezka přes Strungii Dracului je zavřená.Jezero se zdá být Lacul Vidraru.Delší pauza na vrcholu Negoiu zahrnovala i jedno pivko. Zdejší hory jsou sice hezké, ale na tvalý pobyt zde to nevidíme. Je tudíž jen jedno pro celou skupinu (dožememe dole).
Shromažďujeme se na vrcholu Negoiu.Shromažďujeme se na vrcholu Negoiu.Shromažďujeme se na vrcholu Negoiu.Shromažďujeme se na vrcholu Negoiu.
Pohled z Negoiu na jih.Vrcholové fotky z Negoiu.Vrcholové fotky z Negoiu.Sestupujeme z Negoiu k hřebeni Custura Saratii na vrchol Șerbota.
Lehce infarktová situace, když řetěz je pro stoupání levou škvírou a Jindrovi přijde o něco snazší ta pravá nejištěná škvíra (pod kterou není v podstatě nic).Hrabeme se přes hřeben Custura Saratii. Chvílemi dáváme oraz, čekáme na sebe navzájem, nebo jsou lidi v protisměru.Hrabeme se přes hřeben Custura Saratii. Chvílemi dáváme oraz, čekáme na sebe navzájem, nebo jsou lidi v protisměru.Hřeben Custura Saratii máme za sebou ... a ještě jsme zde všichni.
Hřeben Custura Saratii máme za sebou ... a ještě jsme zde všichni.

Konečně se vyhrabeme na vrchol Șerbota, dělíme se o dnešní druhé vrcholové pivko a lidem začínají chodit do mobilů varování před medvědy. Naštěstí lze ta varování přebít silnějším podmětem pořizování reklamních fotek pro Alpinu. Scházíme do relativně prostupného terénu porostlém trávou. Skupina je bohužel roztrhaná na kusy i bez medvěda. Alespoň obnovuji návnadu Disco sušenek a připínám kudlou na pásek. Objektiv s ohniskem až 200 mm mohu použít jako dalekohled, ale tady to vypadá prázdné. Ovečky jsou níž a od toho by se to mohlo odvíjet. Snad.

Dnešním cílem je Lacul Avrig (https://mapy.cz/turisticka?x=24.4811203&y=45.5788647&z=18). Tentokrát mi není žádná pauza dost krátká, protože si určitě chci v jezeru zaplavat. Proto jsem během obědové dost na trní. Slunce je celkem nízko. Do překvapivě teplé vody se nořím bezprostředně po příchodu, dokonce ještě před Katkou. Rybičky se asi na koupačku také těšily a okusují o sto šest. Tentokrát do toho jde nadpoloviční část výpravy, většinou po postavení stanů. Jezero je mnohem víc chráněné a v noci není s kotvením stanu problém. Ten je spíš při stavění, protože se tu nedostává roviny.

Zítřejší odchod opět v 9h. Pokud čtu propozice správně, pak spojení celého sestupu do SobotaNedele.zip by mělo vydat na jedno z dalších meditačních "hmmm". Prsty na nohách dostanou při brzdění pěknou nakládačku. Ale odměna je víc než lákavá. Mezi stany běhá liška.



Vrcholové na hoře Șerbota.Decentní oslavička na hoře Șerbota + nějaká reklama pro Alpinu.Někdo leze za své a někdo se nechává vynést stoupavým proudem. I když je otázka, zda bych se zdejším větrem a strmými svahy chtěl zažít start.
        U jezera Lacul Avrig (https://mapy.cz/turisticka?x=24.4816621&y=45.5779730&z=17) je klid a celkem teplá koupačka s okusovacími rybyčkami. Kousek bokem si chodíme k vydatnému zdroji pitné vody (https://mapy.cz/turisticka?x=24.4811149&y=45.5798616&z=19).
Večerní pohoda u Lacul Avrig.

SobotaNedele.zip

Teoreticky máme za soumraku skončit v horské chatě ... s horskou přirážkou 600%. Prakticky máme dojít až úplně dolů do vesnice Sebeșu de Sus, dát hospodu, společnou koupačku v řece a ubytko na zahradě místního hostince. Klesání začíná stoupáním do sedla nad jezerem, ze sedla na další místní vrchol a pak táhlým sestupem.

Cesta byla včera přirovnána k Beskydským stezkám a začíná mi docházet, proč zrovna k Beskydským. Na červený koberec si ještě chvíli počkáme. V horních partiích věnujeme chvilku trhání borůvek, ale celkem rychle se přesuneme k horské chatě Suru na pivko za 12 (2,50 ve vesnici), dobrou zeleninovou polévku se smetanou a papričkami a samozřejmě i na chvíli odpočinku. Na tamější WC se mělo chodit na boso, holky nahlédli dovnitř a ponechaly vyřizování do lesa.

Pod chatou je sušší smrkový les, který níž přechází na velmi pěkné buky. Objevují se masivní pokroucené kmeny. Cesta tančí soustavou příkopů kde se na jedné straně objeví buky s půlkou kořenové soustavy ve vzduchu. Zde už znova začínám soustředit pohled na povrch cesty, protože by tato teplá stinná místa nemusela být špatná pro hady. Tady dole se už konečně držíme spolu. Je to dobře, protože tady bychom se blbě hledali.

Konečně se dostáváme na palouk nedaleko řeky a děje se rozhodování: Rychlokoupačka a rychlohospoda (otevírací doba), nebo raději hospoda a kóóóupačka. B vyhrává. Po jídle a pití v hospodě (už se mi klepaly ruce, měl bych ten kefír omezit) přejdeme několik set metrů do vody. Tentokrát výjimečně ne na Adama a samozřejmě Evu, protože nás čeká ještě svezení autobusem a budeme do něj chtít být vůbec připuštěni. Takže v cestovním.

Přežití přechodu je docela důstojnou příležitostí k oslavě. Navečer se vracíme na zahradu (https://mapy.cz/turisticka?x=24.3561106&y=45.6501024&z=19) na které se pilně buduje základ, aby bylo na konci pařby co vrhnout.



Ráno od Lacul Avrig vyběhneme do sedla a to je poslední stoupání ... "ehmmm".Výš než na Budislavu už nebudeme. V dnešním programu SobotaNedele.zip to prsty na nohách pěkně schytají.I zde jsou ovečky, i zde pastevečtí psi, ale tihle jsou víc v klidu.Tak vzhůru dolů. Dnešním konečným cílem je vesnice Sebeșu de Sus kdesi v hlubinách.
Poslední větší kopeček Suru v pozadí.Zde budeme sestupovat. Tam někde dole na severozápadě TO je.Dáváme pauzu a místní specialitu na chatě Suru. Před jídlem si Katka bůhví proč oblíbila zábradlí. Zde moc velké mejdlo nebude, protože horská přirážka je kolem 600%.Do Sebeșu de Sus se pak dostáváme celkem hladce. Akorát by se možná hodila tropická přilba a mačeta. Koupání v řece bylo a teď se pilně buduje základ, aby bylo na konci pařby co vrhnout.

        Ve vesnici je dost slušně vybavený obchůdek s potravinami (https://mapy.cz/turisticka?x=24.3561106&y=45.6501024&z=19) a jeho majitel má významný místní vliv. Po noci na zahradě za obchodem děláme společné prezentační foto.
      U kostela Biserica Ortodoxă počkáme na autobus. Výš by byl problém s otočením.