severní (Česká) Kanada

Datum: 04.09.2021
Autor: Mapař

Slunce se kloní k horizontu. V poklidu opuštěného mašovického lomu přemítám o zítřejším programu. Bylo by hezké ještě jednou projet severními částmi České Kanady. Současně nevím, zda na to ještě mám. Lezu z vody a ze snění mě vytrhne příchod hezkých, štíhlých ... motorkářek v plné polní.

Ráno vyrážím směrem na Dačice a Valtínov. Na kolečkové křeslo s vyříznutým otvorem dole mám ještě brzy. U Zálesí je nutná objížďka skrz les. Ačkoliv silnice byla celkem v pohodě, přesto se sem v plné palbě (se zákazy vjezdu, semaforem, zátarasy a hlídkou na kopci) nakýblovaly lopaty.

Další komplikace je v Jemnici, ale tam se to naštěstí týká jen města. Přes Starohobskou vrchovinu do Dačic se už jede úplně v klidu. I tak se to dnes vleče. Když se konečně dostávám do Valtínova 4 hodiny po odjezdu ze Znojma, začíná to být důvod k zamyšlení. Naštěstí jsem vyrazil brzy a mám celkem dost času. Tak tedy doprava.

Je to jen prostá cesta přes lesy vysočiny. Klid, příroda, ale zde celkem žádné atrakce. Za určitých okolností by mě mohlo napadnout hledat viklan, ale vím o něm, že už se nevikle. Má někdejší fotka je tak historií. Konečně sjíždím výrazným klesáním kde uprostřed cesty je památníček všem cyklistům, kteří ho přehlédli. Od Olšan dál mám kus rovinky podél Strany a od Mašova kus takové cesty, že vedlejší pole je lepší. Asi to nejsou úplně frekventované části Kanady.



Konečně pryč ze silnice a od Valtínova stupám do kopců. Docela znepokojují ty 4 hodiny jenom sem.Zde se také hodně "zachraňovaly" lesy.S určitým překvapením dosud nalézám borůvky.Pořád mi přijde, že tu něco chybí.
Ani dnes se neodhodlám vstoupit do Strany.

Stoupání z Brandínu na spojovačku k Poldovce je znát. To ještě může být zajímavý dojezd. Dál už zjišťuji, že těžaři "zachraňovali les" natolik, až bylo třeba přeložit kus turistické cesty. Nezaměňovat s lepší průchodností. Nakonec tedy ten vrchol.

Asi stárnu. Váhám za sucha a světla vylézt něco, co jsem dříve dal za tmy a ledu, ale nakonec jsem tam a mohu se trochu porozhlédnout. Oproti dřívějšku je dnes odtud něco málo vidět. Teď chvíli budu mít jiné starosti. Jeví se jako rozumné naplnit litrovku u studánky a prásknout do sebe normální jídlo. Pak se chci dostat do Telče a odtud přes Starou Říši domů. Žádné hrdinství. Jen dojet.

Po několika mapových osvěženích paměti se dostávám na silnici a sjíždím k Dobré Vodě. Zde by měla být ... Zatraceně! I tady se zachraňovalo! Pro studánku to může být velký problém. A tím pádem komplikace i pro mě. Naštěstí je zde stará známá kamenná zídka a roura s vodou. Teď ano. Za sucha bych na to, že u Dobré Vody bude voda, moc nespoléhal - chybějící les. Přejíždím k druhé fázi doplňování ...

Dávná hospoda v Mrákotínu je v plném provozu. Dobrá jídla, velké porce, rychlá obsluha a ... ceník takový, že se asi příště rozhlédnu jinde. Nicméně teď se mi moc nechce čekat až do Telče. Tam ostatně za chvíli jedu najedený. Každý kopeček už dost zdržuje.



Cesta na Hradisko je místy přeložená, jak dřevorubci dělali výhled. Neznamená to lepší průchodnost.Studánka u Dobré Vody pořád studánkuje. Protože i nad ní chybí les, budou asi za sucha problémy.

To si připomenu i za Telčí, kterou se tentokrát podařilo projet na první dobrou. Čekají mě vlny u Zvolenovic, za Novou Říší, u Krasonic. Poslední větší kopec je u Domamil se dvěma věžemi vysílače Velký Radvan. Pak už prostě pojedu. Tím spíš, že po jídle a zvolnění tempa se síly začínají vracet.



Protože jsem se v Mrákotínu normálně najedl, v Nové Říši se síly začínají částečně obnovovat.Odtud už kopce moc zdržovat nebudou. Velký Radvan je pomyslná mez.