Tisá skála

Datum: 05.06.2021
Autor: Mapař

Konečně jsem pár desítek kilometrů od domu, tak už bych se mohl rozhodnout, kam pojedu. Pořád mi vrtá hlavou Tisá skála. Je trochu bokem a nikdy jsem tam nebyl. Navíc k ní nevidím nějaké rozumné spojení. Co o ní píšou?

Tisá skála: (392 m) výrazný kuželovitý vrch tvořený dvojslídnou žulou, zde označovanou též jako "přibyslavská žula". Na vrcholu zajímavé útvary (izolované skály, mrazové sruby, převislé kamenné stěny, kamenná moře a balvanové proudy), vzniklé mrazovým zvětráváním. Vyskytují se zde i některé vzácnější minerály (turmalín, granát, apatit, vivianit, silimanit aj.). Vrchol je z větší části zalesněn smrkem, omezený výhled je možný z dřevěného altánku.

Granát, apatit, vivianit, zlato, stříbro, diamanty ... Ona ta Kutná Hora vlastně není nějak daleko. Cíl je jasný. Cesta se už nějaká najde.

Malešov opustím dosud nepoužitou cestou. Mířím na Úmonín, protože tam vidím nejbližší použitelnou spojku na východ. Mezi Úmonínem a Novou Lhotou má být přímá polňačka. Skutečně ji nalézám a mohu pokračovat silnicí na Krchleby. Krajina mě odmění dalekými výhledy do vedlejší zelené nížiny. Nadhled je jen takový mírný. Jsem skoro v ní. Konečně dojíždím do ... alespoň si myslím, že jsou to Krchleby. Na konci obce vidím "Močovice". Dodatečně na zpáteční cestě zjistím, že "silnice" z Vodrant do Krchleb vede přes brod. Ale dostanu se tam, kde jsem měl být, takže hurá na Žáky a chytnout se zelené značky.

Poslední vsí na cestě bude Schořov s raně barokní kaplí P. Marie - opravdu pěkná stavba. Zbývá už jen 3,5 km k pokladům v hlubokém lese mezi Čáslaví a Golčovým Jeníkovem. Asi 100 m od pokladu vede silnice, ale nebuďme detailisté. Jde se na to.

Po malé svačince se na ty kameny podívám ještě jednou. Hledání granátů zklamává. Není to jako na šumavském vrcholu Ostrý, kde je kámen viditelně a hojně prorostlý Pyropy. Tady ani ň. Mnohé z kamenů se krásně třpytí slídou. V tom mapa nekecala. V některých kamenech zahlédnu tmavou žílu a tmavé úlomky, které by možná mohly být černý turmalín (pokud ne stříbro). Na apatit a vivianit jsem štěstí neměl, silimanit jsem (možná) viděl. Žluté zabarvení horniny se nápadně podobalo.

Na vrcholu skály je altánek, který na první pohled zezadu připomíná kadibudku. Na pohled zepředu připomíná posed pro myslivce, což má ale ten háček, že s dostupným výhledem by lovec ulovil maximálně rýmu.

Tak kudy zpět? Sjet až dolů na jih ke Žluté na Třebětín a napojit se na projeté cesty takto zavrhnu. Je to oklika docela přes čáru. Když složím obě mapy, ukáže se, že na nic je i sever. Všechny cesty vedou - ne do Říma, ale do hvězdicových dopravních topologií kolem Čáslavi a Kutné Hory a odtud na jednotřídky.

Tak tedy zpět tou jedinou "pravou" cestou. Odpoledne má pršet a brzy se mi odkryje výhled na sever a východ pokrytý "bohatě" vypadajícími mraky. Úplně rychle už odtud mazat nemohu tak se alespoň zbytečně nezdržuji. Rád bych dosáhl suchý zlomu trasy u Roztěže, ale moc nedoufám. Někde kolem Nové Lhoty se na chvíli zatahuje a probouzí vítr nebezpečně připomínající začátky bouřek. Nějakých 10-15 km na sever a východ vidím šedavé clony deště.

Za Roztěží se tomu začínám vzdalovat a svůj jediný úlovek uzmutý z posvátného chrámu geologie - kámen bohatě nablýskaný slídou - snad přežiji nezasažen vyšší mocí.