A přece se točí

Datum: 16.05.2021
Autor: Mapař

K Dyji tentokrát bez domluvy. Kdo přijde, přijde. Pokud vůbec někdo ... á, koho to tady máme. Scházíme se ve čtyřech.

Protože jsem v sobotu vyměňoval řetěz, kterým se propadal měřák, posledním zbývajícím řetězem vyjetým jen z půlky, sebevědomě doufám, že dám cokoliv. Nezasahuji proto do výběru trasy. Parťáci se drží zkrátka už pro to bláto na polňačkách.

Vyjíždíme z města takovou krotkou cestou na držení tempa, kterou jezdívá Luigi. První odchylka od ní je pro mě docela příjemná. Mám rád cestu z Přímětic do Plenkovic. Je to dlouhý pozvolný sjezd po asfaltu s vyhlídkou daleko do prostoru.

Za Kocandou jsme v lese a po asfaltu pokračujeme k odbočce kde "to bude dobrý". Na to, co už jsem zažil při nedělních vyjížďkách, byla ta odbočka úplně v pohodě. Míříme teď k Bozkovštejnu zkratkou. Je to dál, ale za to horší cestou. Za Ham-ham se naposledy zorientuji podle panelů, ve kterých zemědělci pěstují elektrony a šup do lesa.

Jak je můj zrak upřen na kolo přede mnou, postihuje mě totální orientační slepota. Zdánlivě celou věčnost se motáme lesem po lepších či horších cestách, přejíždíme pole, vidíme silnici, kterou si nedovedu s ničím spojit a dokonce jeden "malý potůček" naplněný po okraj pokládám za Jevišovku.

"Tak kde je kurňa ten Venclův Mlýn?"

Místo Venclova Mlýnu se prostor rozevře a ocitneme se na asfaltu v Bozkovštejnu.

Návrat už je celkem přímý a tradiční. Pouze zjišťuji, že i na silnici má převodník katedci Ra-ta-ta-ta a jeho výměnu opravdu neobkecám. Ale točí se.