nádech Eivy

Datum: 15.05.2021
Autor: Mapař

Puritáni nechť prominou: Eiva místo Eywa. Dvě ypsilon při skloňování originálu vrtají díru do oka.

Tohle jaro je v posledních letech snad nejzelenější co bylo. Začíná létat hmyz, sílí ptačí zpěv, všude hojnost. Tak už jen, aby toto jaro nebylo zároveň léto a podzim.

Vyjíždím si v krátkém dresu připomenout končiny kolem Býčí hory a Felicitiny studánky. Není třeba mít vše, tak dnes vypouštím cestu přes Šobes. Místo toho jedu kratší cestou přes Mašovice, Podmolí, Lukov a ... v Čížově potkávám Mirka. Malé občerstvení se hodí, tak na chvilku zastavím. Nevím, zda je to rozumné. Čas a předpověď počasí tlačí.



Řepková pole za Mašovicemi nejsou úplně malá.Touhle byl dlouho obrázek z noční můry, ale covid podle všeho dokáže vyléčit alergii.

Po chvíli se rozjíždíme v vnořím se opět do zeleného lesa. Mám to kousek, jenže ten kousek zahrnuje i trochu vyhlídek (proto jsem přijel) a vystoupání cca 250 výškových metrů. Konečně přejedu Dyji, která dnes opravdu nemá nouzi o vodu a po letech zabočím na správnou cestu. S přibývající výškou pocitová teplota stoupá, až konečně stanu na Braitavě. Nebyl jsem zde už asi dlouho, protože mě překvapil sklon posledního úseku. Žil jsem v domnění, že je prudší.



Abych se dostal na vršek Býčí hory, budu muset nejdřív dolů.příslib dalšího nápoje pro kytičkyZ nějakého nepochopitelného důvodu během stoupání na Braitavu stoupala i pocitová teplota.Vnitřek letohrádku je vybaven základním kuchyňským náčiním. Okolí je zelené, jako už dlouho ne.
maličký ráj

Zbývá býkovi vyjet až nahoru. Jeho kohoutková výška je 536 m. Zhruba po hřbetu vede pohodlná signálka pamatující staré pořádky a pár metrů vedle ní jsou hraniční kameny. Tímto bych také vyvrátil iluzi, že za hranice se dostanete pouze po testu nebo aplikaci pokusného preparátu. Není pravdou, že by na každém metru čáry byla dvojice zfetovaných zdravotníků s tyčinkama nebo letlampou. Jsem zde zcela sám.

Konečně vyjíždím na cestu mezi loukou plnou pampelišek a čerstvě posekaným polem. Blíž Vranova nedaleko Felicitiny studánky už pár lidí je. Nahoru kolem zámku se dostávám dolů a zase nahoru. Je to trošku houpák, ale byla by škoda nevidět přehradu a navíc od ní vede dobrá použitelná zkratka nahoru kolem Onšova na hlavní. Písčité pláže jsou dnes pod hladinou, ale na přetékání to stále není. Mraky občas zabrnkají na nervy: "Už zdrhat?"

Nakonec se zvedám, v klídku vytlačím Granátku, při přesunu do Onšova zrychluji, minu Lesnou, přidávám a ... zdrhám. Nad krajinou kolem sebe vidím neklamné znamení docela slušné průtrže. Distance od ní brzy zmizí.

"Jauvajs!"

Jak už jsem zmínil, mám krátký dres. Krom toho kraťasy. Není to úplně dobrá výbava do krupobití. Naštěstí dnes zůstáváme na úrovni malé krupičky, tak jen hrábnu do pedálů a mažu pryč. V brzké době by krom životadárné vláhy mělo být i nějaké teplo. Snad lze doufat v příjemné živé léto.



Vrcholek Býčí hory je pořád zde. Býk má v kohoutku výšku 536 metrů.Jak je vidět, na překročení hranice nepotřebujete žádný pokusný preparát, ani zazponzorovat nějakého tyčinkáře.U Jejkala se z louky vrátím do lesa a sjedu k Felicitině studánce.Z Felicitiny studánky dnes nic neteče. Zvláštní.