hladová

Datum: 24.01.2021
Autor: Mapař

Sobotní Aladin je na neděli mnohem méně optimistický než ten páteční. V nedělní dopoledne skutečně mám ... krásný sníh s deštěm. Nakonec zvolím menší utrpení a jdu do toho. Pohled na váhu byl přesvědčivý a tímto to hodně urychlím.

Cesta je sice po rovině, ale dnes se mi dost vleče. Alespoň prsty na nohou mám trochu lépe chráněné poté, co jsem si na ponožky dal igelitové pytlíky. Ty zimní boty budou potřeba. Přijde mi, že zprava mám vítr trochu do protivky. To by mohlo cestou zpět pomoci.

Po pár hodinách konečně na chvíli vydechnu u koní. Navzdory redukci se pouštím do železné zásoby dvou ohryzků toastů, které nechala píďata. Nedá se nic dělat. Nemusel bych jinak to kilo dojet. Je tu klid a hrubý nesoulad s numerickým modelem počasí. Na koně s hříbětem svítí slunce. Dle den staré předpovědi nemělo.

Znáte zimu. Oblečení si vezmete vždy na konkrétní účel a jak děláte něco jiného, je problém. Tak tedy VPŘED! Skutečně je to na zpáteční cestě s větrem jinak: Fouká do protivky mnohem výrazněji než cestou sem. V té chvíli už mě ženou dva spalovače tuků. I tak je to protivné zpomalení. Raději moc nebejčím. Vyřízený budu tak dost a tohle je jen začátek.

SM zážitek bude po příjezdu pokračovat úplným vyškrtnutím jídla. Proč to? Když si uvědomíte, co jsem si právě s tělem provedl, dává to perfektní smysl: Vyčerpal jsem převážnou část zásob sacharidů, v zažívací soustavě nemám nic na doplnění, takže co bude muset udělat tělo? Samozřejmě - pustit se do tuků. Kdybych se najedl, vrátil bych se na začátek.

Kytička předsevzetí úplně neusnadňuje a snaží se mě emocionálně kompromitovat palačinkami s nutelou. Tohle bude šichta jako pro Opus Dei.

A neuveď nás v pokušení...