dva týdny na horách

Datum: 12.12.2020
Autor: Mapař

sobota 12. 12.

Kytičce se volno krátí. V rozhodnutí vypadnout někam na hory je proto neobvykle důrazná. Než nějaké cenové nesmysly na silvestra, je lepší si zde udělat Vánoce. Přibrzdím proto v obchoďáku a koupím nějaký skladný dárek. Vzhledem k rozpočtovým aktivitám politbyra asi zlato.

Žádné velké zdržování a jdeme na to. Máme s sebou vše včetně nových lyží. Jinak se konzervativně držím kalhot s dírou na zadku, bot, které se před mnoha lety podívaly do 6,5 tisíc a které pomáhaly vozit 30 t hlíny, cyklistické přilby pořízené před 10-ti lety po vyřazení předchozí „kompromitované“ a staré osvědčené Moiry, ze které mě na sklonku roku 2009 na sále vystříhávali. Píďata teď chvíli budou místo školky na horách.

Po příjezdu si všimneme jenom jedné věci, kterou jsme zatím nestačili zařídit: Sníh. Na blízkém svahu jsou připraveny sněhové hromádky a čekají na mráz. Jinak nemá smysl je rozhrnovat. Zatím jsou vítanou prolézačkou nebo sjezdovou dráhou pro drobotinu. Počasí je zatím takové šedivé, nehostinné až koukám na hladovou srnu z 15-ti metrů a ona zkoumavě kouká na mě, zda bych byl k jídlu.

Po společné procházce a návštěvě místního obchodu se mi otevírá krátké okno k prověření cesty na hřeben. Tady kousek se dá vyhrabat na hladinu 046, takže pokud to vyjde se slibovanou inverzí, může být zítra hezký východ slunce. Ráno bývají mraky nejníž. Jen se nesmím nikde zaseknout.

Zjišťuji, že nabrání výšky směrem k hřebeni je úplně jednoduché a někde na 030 přecházím na klesání. Jen budu mít trochu potíže s kluzkostí cesty. Pravděpodobná sněhová situace nahoře: Po uvážení inverze s odřenýma ušima bílo. Na cestu téměř dokonalé, na foto … no, uvidíme.



Koukám na start zítřejšího výletu.

neděle 13. 12.

V 6:00 zazvoní budíček a jde se hezky do šichty. Včera s potěšením nalézám v batohu pohozenou čelovku. Ta se teď bude v první části cesty hodit. Dnes se snažím stoupat jen takovou rychlostí, abych nahoře při čekání na slunce neklepal kosu propocený skrz naskrz. Nahoru ta cesta nějak jde. Sestup po namrzlém může být zajímavější.

Výš se ukazuje, že mraky, kterými jsem už prošel, byly jen takovou spodní pokličkou a nahoře je ještě další vrstva. Na hladině 039 narážím na další duchovní výpravu za věčným světlem. 2 mladší děvčata a jejich psi. Záhy máme trochu soukromí v horní vrstvě mraků. Je zde o dost světleji než dole, ale ani tak to na východ slunce nevypadá. Po obejití kopce to děvčata stopnou v sedle a já ještě pokračuji pár set metrů k vyhlídce – ne, že by mi to bylo něco platné. Zde je už třetí duchovní výprava: Člověk se zrcadlovkou.

Zatím je zde fotogenicky nafoukaná námraza a pěkný světlý den po úsvitu. Nad sebou dokonce zahlédnu náznak nasvícených mraků, ale očividně nic dalšího nebude i když jsem úplně nahoře. No nic. Píďata čekají. Nahoře už holky nepotkávám. Na to, po jak kluzkém povrchu šly, mají docela odpich. Samotnému mi to komplikuje sestup, ale nakonec jsem ve dveřích kolem půl desáté.

Následuje sprcha a společné blbnutí na sněhových haldách. Jediné tři haldy v širém okolí a jiná skupina nechá na té vedlejší srát psa. Klouzání pokračuje, kombinézy vlhnou, oběd se blíží. V domnění, že nebude prospána část odpoledne, to před polednem utínám. Chudák kluk naříká, a chce další sklouznutí, jako když rudosvetrák chce další nouzový stav. Večer si ho udobřuji v místní restauraci.



Cestou potkávám holky. Pořád mraky a metrů stoupání už moc nezbývá.dnes asi svítání e-eVracím se dolů.

V dnešním světě kompjůtrů ju trutrutrutru

V úterý přichází jedna dobrá zpráva: Ubytování zcela v rámci pravidel pokračuje i v pátek a další dny.

Jak to???

Takto: 533/2020 Sb.

…
3.) poskytování ubytovacích služeb, s výjimkou poskytování ubytovacích služeb
…
f) osobám za účelem dokončení ubytování zahájeného před účinností tohoto usnesení vlády,

Přeloženo do normální řeči: Jestliže si (klidně i) 17. 12. domluvíte ubytování a nastoupíte, pak 18. 12. a další dny pokračujete dál, jako by se nechumelilo. Je to zcela legální. Když se nad tím zamyslíte, důvody budou minimálně 2:

V této souvislosti je zajímavé porovnat rozdíl mezi skutečnou vyhláškou a novinami ... „Odjeli jste dobrovolně, i když jste nemuseli? Váš problém. Nemáte na nic nárok.“

No nic. Při 45% “úspěšnosti” testů už stejně jde jen o očkování.



Je zde hodně srn.

čtvrtek 17. 12.

Po včerejším přezkoumání letecké předpovědi roluji ráno ke kopci.

Sním či bdím? Je to sen? Totéž místo, jiný den? Jsou to jiná oblaka.

Šlehačka je nalitá do hladiny 033. Na ní plavou ostrovy hor. Ze své pozice vidím daleko. Zem je zmrzlá. Ještě před úsvitem se dotknu orosené větvičky a kapky mi stečou po prstech. I v této výšce je v nejstudenější tmě kolem nuly.



Zářící se probouzí a vykukuje zpod peřiny.Všechna tma zůstává tam dole.úsvitPřes kopec vede cesta mezi bunkry.
ostrov v mracíchVracím se dolů.ostrov v moři mraků

Pozdější rodinný výlet nad mraky odhalil krom krásné vzdálené sjezdovky se sněhem (a vypnutým vlekem) i jednu podstatně bližší. Možná půjde použít pro píďata. Předpověď zatím vypadá tak, že další dny až do odjezdu bude takto, na rozloučenou rajcovně zasněží a hned se zase oteplí.

pátek 18. 12.

Pokus o agrovýlet nevychází podle představ. Nastartujeme kočárek a vydáme se sledovat podezřelý traktor. Domníváme se, že jsou zde před dětmi ukrývány nějaké krávy. Subjekt zahýbá do kopce a táhne za sebou prázdný valník. Následuje ho jeho komplic s nákladem sena. Prvního potkáváme znovu nahoře na kopci s přívěsem naplněným neznámou mazlavou hmotou hnědé barvy.

Co z toho vyplývá?

Jak prosté. Mezi oběma setkáními byla doba poměrně krátká. Když uvážíme čas na naplnění přívěsu onou neznámou hmotou, budou krávy ukryté někde tady blízko. Neleží svázané v lese s roubíkem v tlamě?

E-e. Nejsou tam. Naplněný přívěs ale naznačuje, že je neuvidíme venku. Aby ho bylo čím naplnit, je třeba mít ty kravičky ustájené. Na křižovatce máme na výběr ze dvou cest. Stopa končí a asfalt moc nenapoví.

sobota 19. 12.

Opušťák!!! Kytička bere děti k dalšímu vyšetřování případu ukrytých krav a já se vystoupám k hlavnímu hřebenu, abych zkontroloval situaci u sousedů. Jakmile jsem jednou nahoře, další cesta jde rychle. Převýšení nejsou nějak velká. Turistů je zde dosud dost, ale hadronosič ani jeden. Tady jsou jen ti normální.



Mám opušťák na celý den. Nad městem míjím srnu.staré známé rozednívání na horní hranici mrakůMířím na hlavní hřeben k hranici.Na hranicích vede pohodlná značená cesta.

Obě strany jsou rozdílnější, než jsem čekal. Sami vidíte. U sousedů se už vyjasňuje:



U sousedů je čisto. Žádné mraky.U sousedů je čisto. Žádné mraky.Hraniční cesta pokračuje dál.V podhůří vidím hrad.

U nás je skoro vše zazátkované a nikam se to nehne:



Dostávám se na nejvyšší bod. Naše kotlina je zazátkovaná opravdu fest.Už se budu vracet.na návrší

Vracím se přes zvlášť vypečený úsek. Na to, kolik tu potkávám lidí, postrádám v příkopech u cesty sténající zlomeniny.



Řeka začíná.na návršíVracím se pod kopcem. Je zde určitá podobnost s údolím v RoháčíchScházím blízko k hladině mraků.
závěrečný sestup k píďatům

neděle 20. 12.

Procházím večerním lesem a na vedlejší louce se pohybují tmavé siluety srn. Srny se chvíli zastaví a odpeláší, jak na protější cestě zjistí pohyb. Lidé se vynoří a zase zmizí. Chvíli je klid. Nesmělé okukování louky a srny se vrátí zpět. Jsem zticha a zalezlý mezi stromy. Neví o mě a začínají baštit. Následující týden bude asi bez větších výletů, poněvadž žralok na zasloužilé botě se snaží spolknout medvěda.

Cestou zpět přibrzdím u jednoho non-stopu a koupím si pár drobností. Zatím vše v pohodě, ale bude potřeba kolem kytičky nepozorovaně dostat kontraband na pokoj. Nějaká slepička musela přinést oběť nejvyšší, abych si měl co nalít. Nesmím dopustit, aby to celé přišlo vniveč.

pondělí 21. 12.

Další kolo vyšetřování případu ukrytých kraviček spěje k rozuzlení. S píďaty jsme sice žádné nenašli, ale při večerní procházce ve vzdálenějších končinách je konečně ucítím, uslyším a nalézám plný kravín.



Večer se pokusím ještě jednou najít kravičky. Asi jsou v lese.

úterý 22. 12.

Protože prší, tak dnes jen vyřídíme nějaké záležitosti ve městě. Po poledni nakládáme tělo do kufru a kytička zaběhne do krámu pro nůž.

středa 23. 12.

Daří se konečně rozlousknout případ ukrytých kraviček. Vychází najevo, že krom zimy se pohybují venku a nyní jsou ve stáji. Zatímco dříve byly chovány na mléko, nynější výkupní ceny mléka je přes noc povýšily na masné plemeno. Jedno nepatrné pozitivum: Telátka dostávají skutečné mlíčko.

Z toho plynul i počáteční omyl: Když jsem v kravínu neviděl dojící zařízení, považoval jsem krávy za jalovice. Ukázalo se, že kravín je zařízen jednoduše a funkčně: Je v podélné ose rozdělen na dvě půlky a kravičky dostanou vždy jednu. Až přijde čas, je na tu druhou naházeno z přívěsu seno, přejdou tam kravičky a tu předchozí půlku prohrne traktor radlicí, naloží, jede. A tak pořád dokola, až … jaro!!!

Krom sena samozřejmě jsou i nějaké dobrotky. Býk si pochutnával na šrotu a siláže je dost pro všechny. Bylo by proto zajímavé zjistit, kolik by kravičky nadýchaly.



Jdeme najisto.Je to i pozváním na prohlídku. Priority kraviček jsou jasné: Nejprve šrot, pak dlouho nic a pak možná my.Čerstvému telátku je dopřáno pravé mlíčko. Hurá ... protože zde se chová jen na maso ... cože?? Né!!!Po cestě obcházíme kopec.
Na ohradu už jsou naučené a o nic se nepokoušejí. Zvláštní zastavit takové zvíře jedním trochu kopajícím drátem.

pátek 25. 12.

Konečně sníh. Po včerejší návštěvě nedaleké vyhlídky s píďaty se boty po 10-ti letech ještě jednou vydají na cestu. Naposledy. Nespočinou sice nabalzamované v mauzoleu, ale přece jen někde, kde si na ně mohu sáhnout. Co vidím nasněženo nad 036, na běžky už by to bylo.



Trochu sněhu zde sice je, ale brzy se má opět oteplit.zasloužilé pohory na posledním výšlapuzasloužilé pohory na posledním výšlapuzasloužilé pohory na posledním výšlapu
Vracím se.