pondělní houbaření

Datum: 28.09.2020
Autor: Mapař

Představte si následující situaci: Byl pozdní večer, 1. ... leden, teď plácnu: třeba Horní Štěpánov, rádobypasažér přibíhá k dnešnímu poslednímu autobusu. Řidič v dobrém rozmaru na toho cucáka zamává, že tahle zastávka je uzavřená a že už ne, páč nelze vydat jízdenku a šlápne na plyn. Další spoj jede zítra.

To je samozřejmě naprosto v pořádku v případě, že přibíhajícím je programátor, který ten debilní systém naprogramoval. Naštěstí se ukazuje, že při odjezdu nejsem odkázán na autobusy. Na začátku výletu zavítám do otevřené náruče ČD a kupuji lístek přes Havlbrod.

Ale zpět do dneška. Procházím šedivou cestou kolem přehrady. Ve studeném propršeném dny vidím hub dostatek, ale na pekáč tak jeden hříbek - bonsai. Nějakou dobu si ještě hýčkám představu napojení na pohodlnou turistickou cestu kolem bývalého mlýnu. Trvá to do doby, než zjistím, že při současném stavu vody to kolem přehrady nedám.

Jsem kdesi ve skalách, chčije jak blázen a zírám kamsi nahoru na vertical limit. Místo ledu tu mám na lámání hnátů mokro, listí a mech. Dýchat se v téhle nadmořské výšce ještě dá, prsty mi nezmrznou během několika minut. Tak na co ještě čekám? Boj o každý krok, ale přece jen najdu sílu sebrat plastovou láhev pohozenou nějakým prasetem (Jak se sem dostala?).

Když se po několika zastávkách (co tady proboha dělám?) konečně dostávám na rovinu, pokusím se identifikovat místo. Snadné až příliš. Ukazuje se, že vylezený svah je doslova několik metrů od Sealsfieldova kamene.



hub je dostPotkávám mloka.konečně kus nad řekoukonečně kus nad řekou
konečně kus nad řekou