Šumava

Datum: 05.09.2020
Autor: Mapař

Letošní plán je dotažený na vysokou úroveň. Termín pařby je čistě náhodně totožný s termínem odchodu blonďaté hlavy MZ do karantény. Šampaňské teče proudem. Hezká vsuvka před odjezdem do zeleně, daleko od náhubků. Těžko říct, kdy i těm pomalejším a aktivním nakonec dojde, že jediný správný výsledek testu má být negativní.

"Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande."

Sobota

Ale teď konečně do kopců ... tak trochu. Kytička si plete tisíciletí a nekompromisně nařizuje otrockou práci na houbách. Naštěstí si zapomněla vzít důtky. Už první hodinka u nového hnízdečka je docela drsná: Jen udělám pár kroků z chaty a vracím se s batohem praváků. Po odpoledním výletu plníme sušák. Přídavná dětská práce píďat se po setmění zadrhne. Uvidíme, co zítra.

Neděle

Přesouváme se na zaběhnuté houbové plantáže. Zbytek dne se nese v dekadentním duchu:

"Co tam máš?"

"Ale, zase jen praváka."

Relativně dobré nebýt toho, že následuje zpracování. Náladu si lze vylepšit večer u táboráku. Zítra budu v kopcích tak jako tak. Snad z toho budou něco mít i píďata.

Pondělí

Mají i nemají. Chalupská slať je jistota. Vyhlídka na jezírko, zbytky borůvek, brusinky. Ale v Borové Ladě je další zajímavost: Soví voliéry. Pohled na ptáky zblízka, otevřeno úterý - neděle. Je pondělí. Do ...!

Zajímavé je, že ve zdejších končinách bývá pracovní týden podobně šoupnutý na více místech. Obvykle to dopadá tak, že se šichta zařízne na neděli a pondělí. U končin žijících z víkendové turistiky to má svoji logiku.

Z Borové Lady zvolím pěší návrat. Od údolí odbočím volným terénem na Jánskou horu a ... kdybych měl stolitrový batoh, tak to na ty houby nestačí. Slabší jedinec by se z lesa už nevrátil. Jsem kdesi mezi stromy. Slunce zákeřně zmizí v mracích a zůstávám odkázaný na čtení vrstevnic. Žlutou nakonec nalézám tam, kde měla být a dál je lépe. Ještě kolem vrcholu Přilby je hub poměrně dost. Jak se blížím Churáňovu, začínají kolem cesty řídnout.



na Chalupskou slaťna Chalupskou slaťsoví voliérynávrat z Borové Lady

Úterý

Kytička by ráda do města ... pro sklenice na další houby. Vezme mě na Čenkovu Pilu, což je hezké. Bohužel k Vydře už jdu bez píďat.

V zákrutách řeky se chladivým ránem prořezávají první paprsky slunce a bodají do očí. Řeka se stává prudší a balvanitější. V tuto dobu začínají chodit turisté shora, ale ani náznak, že by šel zdola od Čeňkovy Pily někdo další. Lidé u Turnerovy chaty si mě prohlíží nějak víc. Je tam auto s SPZ Plzeňského kraje - tedy místní. Pak si uvědomuji, že po Šumavě jdu v tričku dávného ročníku Prachatického MTB maratonu. Využívám nízké ranní světlo pro pár fotek.

Dnešek bude o rozhodnutí, kde přesně otočit zpět na chatu. To vzniká s mapou v ruce doslova za pochodu. Vyhrabat se z údolí už u Turnerovy chaty by bylo nejkratší, ale je to prostě škoda. Od Antýglu už je to o stupínek lepší. Ale ...

Rozložená mapa ukáže, že Modrava je prodlužkou s rovnější návratovou cestou.

Doba ledová: Cesta tunelem se rozjasní a před veverčákem se na růžovém obláčku objeví vznášející se obrovský, zlatavý ... tuplák.

Je jasno. Co bych chtěl ještě řešit? Červená z Antýglu na Modravu má v tomto období něco do sebe. Nejprve kolem stříbrného koryta plavebního kanálu, poté louky, prostor, nikdo zbytečný. Je to zde obklopené jinými turistickými atrakcemi a není to cesta na (elektro)kola.

Restaurace Lyer si svoji úroveň drží. Bašta ani tuplák na růžovém obláčku neselhali. Snad tím nesešlu na tato místa apokalyptickou záplavu hladových krků beroucí personálu poslední zbytky času.

Procházka kolem Roklanského potoku je dnes jen kratičká. S návratem přes Churáňov musím počítat. Jedním z příjemných překvapení budou dosud použitelné borůvky a sporadická možnost přizobávání brusinek. Na posledních metrech hodím do tašky pár modráků a praváků. Na chatě se dozvídám, že zaznělo něco jako "Houby néé."

Že by?



výlet na Modravuvýlet na Modravuvýlet na Modravuvýlet na Modravu
výlet na Modravuvýlet na Modravuvýlet na Modravutuplák na růžovém obláčku
Roklanský potokcestou z Modravycestou z Modravy

Středa

Krásné azurové ráno začíná další nevolnickou prací na houbových plantážích. Potřebuji někoho, kdo dokáže zavelet květince. Zpracuji tedy píďata.

"Houby néé. Sovičky!"

Odpolední směr na Borovou Ladu je tím dán jasně. Je zde ona soví voliéra. Nyní konečně k mání. Jen nemohu najít pokladnu, protože tu není. Prohlídka je zdarma. Mnohé ze sov mají ve voliéře pohodlný bejvák trochu dál od očí, ale Sovici sněžnou bylo možné vidět z méně než metru.

Dalším bodem programu je houbaření poblíž Borové Lady. Zdá se, že za současných podmínek nejvíc vyhovují houbám východní svahy. Měly by mít možná nejvyrovnanější teploty během denního cyklu. S plným košíkem mizíme relativně brzy a navíc se počítá pěkný výhled na údolí.

Zaraduji se, že kytička volí návrat přes Kvildu. Ukazuje se, že to bylo způsobeno vyšší mocí: Navigace tak rozhodla. Protože došlo i na malou vsuvku s Horskou Kvildou, mají píďata zvířátkový den. V Horské Kvildě odbočuje na Filipovu Huť něco jako signálka. Po pár stech metrech jsou u cesty hodně chlupaté krávy, kozy a koníci.



s píďaty na Horské Kvilděs píďaty na Horské Kvilděs píďaty na Horské Kvilděs píďaty na Horské Kvildě
s píďaty na Horské Kvildě

Čtvrtek

Ze tmy prosvítá hnědá silueta hřibu. Pak na chvíli procitnu a převalím se na druhou stranu. Ještě jednou táhne kytička své plantážníky na sklizeň. Opět ono místo poblíž Nicova. Ne, že by bylo houbařsky nějak výjimečné. Rostou ve všech lesích. Po pár hodinách jsou houby v košíku i volně v kufru.



maxiúlovekmaxiúlovek