soutok

Datum: 01.08.2020
Autor: Mapař

Ve vlaku se setkávám s rodinou, co na kolech jela z Hulína do Znojma a nyní se vrací. Když přidám na věšák i svoje kolo, je prostor obsazen a další cyklista už svůj stroj dává jinam.

I když už jsem se ve výběžku pod Břeclaví pohyboval i dříve, u samotného soutoku jsem zatím nebyl. Je to tudíž taková průzkumná - tedy bude. U nádraží zatím stačí vypnout mozek a sledovat zelenou značku. Po chvíli se konečně dostávám k odbočce, ale abych se zbavil aut, je zapotřebí za podjezdem přejet jeden rošt. Samotné Pohansko už je čisté. Cyklisté, stánek s drahým občerstvením, všude louky, lesy a bývalé meandry.

Rozhoduji se pro nejrychlejší cestu po signálce ve směru tam a o něco vyhlídkovější cestu po protipovodňové hrázi na zpáteční cestě. Někde za Lánským zámečkem míjím jeden v vrtů MND. Je u něj cisterna na 20 kubíků ropy, takže s ní by se už dalo někam dojet. První brána oborou byla celkem nezákeřná: Cesta vedla skrz ni zcela jasně. Prostě jen otevřu a zavřu. Poslední brána před odbočkou na soutok je naopak docela špek: Je před ní křižovatka cest a samotná brána je zamčená. Nezamčená branka je skrytá zběžnému pohledu tím, jak je zastrčená doleva. Naštěstí tudy zrovna procházeli turisté zevnitř.



Opouštím Břeclav a konečně se dostávám na volný prostor.Míjím jedno z "brček" MND.Míjím jedno z "brček" MND.

Podobné štěstí nemám u poslední odbočky. Projedu rovně, projedu hromadami bláta a u protipovodňové hráze narazím na budovu stavidla. Při pohledu na leteckou mapu vůbec nechápu, jak se mi to mohlo povést. V Každém případě jedu po protipovodňové hrázi k domnělé Dyji a vyhlížím, kdy už konečně budu u toho soutoku. Ta "Dyje" je tady taková zvláštní s písčitějšími břehy ... pochopitelně Morava. Zanadávám a jedu zpátky ke stavidlu. Od něj se mi nějak daří trefit tu bažinu a cestou vyhlížím odbočku doleva. Něco nadějného by bylo. Odbočuji. Po chvíli se zprava napojuje vyvýšený dřevěný chodník. To už vypadá hodně dobře.

Hurá! Trojúhelníkový výběžek u kterého se setkávají 2 řeky: Žlutší Morava a o něco čistší Dyje zbavená sedimentů v několika nádržích po cestě. Konečně mohu na chvíli vydechnout a nechat v klidu najíst komáry. Slovenské ani Rakouské břehy nevypadají opuštěně. Džungle je prošpikována různými chatrně vypadajícími chatičkami. Podle množství sítí to zde vypadá zaměřené na ryby.



Po chvíli bloudění konečně odbočím na správnou cestu a nalézám soutok.Dyje vypadá čistší. Mohou mít vliv přehrady coby usazovací nádrže.

Ale zpět. Čeká mě dlouhá cesta. Protentokrát využiji celého dřevěného chodníku. Vede kolem nalezeného hraničního kamene Markrabství moravského z roku 1755. Projdu zpět tou nenápadnou brankou a přejedu k protipovodňové hrázi. Lze po ní dobře jet a potom lze odbočit do nitra moravské Amazonie. Zajížďka to není skoro žádná. Trasa vede kolem Ruských domů dál na sever k Lánům a dál po hrázi až dojedu k Pohansku.



u hraničníku Markrabství moravského

V těchto místech se člověka nesnaží vysát do sucha jen komáři. Proto si první pití koupím až v Břeclavi. Koketuji s myšlenkou další trasy přes Valtice, ale po bližším pohledu na mapu se ukazuje, že tím nezískám skoro nic. Naopak by značná část cesty vedla po jednotřídce. Proto se svezu přes Janův hrad. Je zde sice občerstvení, ale ceny mluví jasně: Věrozvěsti krás domácí dovolené by správně měli žít v chudobě a doufat, že asi tak 200 let po jejich smrti bude tato víra doceněna. Nebudu tedy krmit zdejší joudy a počkám si až na něco daleko od EU.



Zpáteční cesta vede převážně po protipodovňové hrázi kolem Ruských domů a Lánů.jeden z bývalých meandrů moravské amazoniejeden z bývalých meandrů moravské amazoniezámeček Lány
Z Pohanska se rozhoduji pro cestu k Lednici. Valtice nepřinášejí výhodu menší vzdálenosti a navíc by se jelo po jednotřídce.

Z Lednice už trasu ořezávám na kost: Přímý směr na Mikulov, po signálce na Hrušovany a dál podél trati. Asi se nelze divit mému stavu v cíli, když jsem cestou doplnil 2,5 litru tekutiny a podle váhy přišel možná o 6.



U Janova hradu je dnes hodně vody.u Janova hradu