velikonoční sobota

Datum: 11.04.2020
Autor: Mapař

Po včerejší nevolnické práci na trampolíně pro Kytičku (ve které figurovalo odvážení 4t hlíny 200 m daleko) využiji příležitosti se na chvíli vzdálit od nástrojů útrpného práva, tedy hlavně lopaty a kolečka.

Chvíle koukání do map odhalila dosud přehlížené lesy provokativně blízko. S tím je třeba něco udělat. V krásném dni jdu do kraťasů, dopumpnu kolo a vydávám se jižním směrem. Současné oteplení a světlo je v krajině znát. Tohle už je pravé jaro, ve kterém cítíte vůni vlhké půdy, trávy a květů. Jaro do kterého se probouzí první včely.

Projedu několika obcemi a odbočuji na dosud nezkoušenou cestu. Na silnicích je dnes docela příjemný klid. Je krásné počasí a občas potkám jiného výletníka. Do svého vyhlédnutého lesa to nemám daleko a brzy tam dorazím.

Na to, co v posledních dobách předváděl kůrovec, je zde příjemné množství krásných zelených smrků. Uvnitř se to trochu podobá lesům České Kanady. Šmrnc tomu dodává ten neobvyklý klid. Kam až dohlédnu, je to jen pro mě s veškerým sluncem, vůněmi, ptačím zpěvem, květinami, ...



Vydávám se neznámou cestou.Jaro je v plném proudu.Konečně pěkný rozlehlejší les.I mezi jehličím se dá najít rokvetlý ovocný strom.

Svezu se pár kiláků v kopcích pohodlně po vrstevnici a na chvíli sjedu dolů k potoku utopeném v sasankách hajních. Kdybych po té cestě pokračoval ještě kus, dojel bych do městečka, které v tuto dobu nebude ničím zajímavé. Vypadá to na otočku.



třpyt bezejmenného potůčkuU potůčku kvetou sasanky.V potůčku rejdí znakoplavky.jedno z bočních údolí
violky lesní

Zpáteční cestu udělám odlišnou a zajedu se podívat na nutrie. U rybníka zjišťuji, že nějaká rodinka měla stejný nápad. Asi mají hlad. Doba je zlá. Co jsem tehdy zkoušel, s masem z nutrie se nemůže měřit ani psí. Je takové jemné a úplně se rozpadá na jazyku. Rodinka ještě chvíli stepuje na břehu bez jakéhokoliv výsledku. Nelze se proto divit, že v krajní nouzi ve snaze získat lovecké štěstí sáhne po rituálu obětování dítěte.



U nutrií je nějaká rodinka. Asi mají hlad.Nedaří se žádnou nutrii ulovit. Je tedy vyzkoušen rituál obětování dítěte.

Čas se bohužel krátí, takže se nedozvím, zda nakonec opravdu něco ulovili. Vyrážím domů kolem koní, jejich krásných urostlých jezdkyň a další dávky kytek.



V závěrečné části cesty míjím rozkvetlé orseje a hluchavky.