za bílým kobercem

Datum: 07.03.2020
Autor: Mapař

Trochu netypicky cestuji přes vysočinu už za denního světla a z mnoha míst vidím závoje kouře, jak zde za chladného deštivého předjaří 2020 probíhá upalování nakažených. Vzkřísit by naopak vláha mohla sněženky, které při mé poslední návštěvě u Šobesu nevypadaly úplně svěže. Později se na valné hromadě dozvídám něco o 4200 km od začátku roku, nebo o vyhlížení sněženkového koberce.

Malá odbočka, abychom se jen nesmáli: Bylo by hezké se mýlit, ale bylo by to každý další den hloupější. Ze současných čísel se stává zjevným, že se bude hrát už jen o čas. To by hodně teoreticky mohlo dát prostor na vývoj. Podle mého odhadu hra o čas tváří v tvář exponenciálnímu průběhu nakonec lehne, ale líp to vypadá, než nedělat nic. Ohledně hlášek o nějakých nadějných prostředcích:

"Máte něco? Výborně! Tak šup sem 7 miliard dávek!"

Z dosavadního je cítit něco jako 7 700 000 000 * 0.038 = 292 600 000 (je použito procento z jediné země, byl dostatek času a kde není tolik nových případů, aby výsledek lakovaly na růžovo)

Ale zpět: Zvědavost je dost silná, abych si v sobotu zajel víceméně klasiku. Pár cyklistů potkávám, ale moc živo zde není. Na Havranickém kopci si nějaká rodinka prohlíží ty zdejší šavlozubé koně.



koně pod z Havranickým kopcem

Dodatečné přiblížení ukazuje, co vzbuzuje na tom roztomilém koníkovi pozornost. Známe děti:



zvětšenina vysvětlující dětskou pozornost

Na vršku si prohlížím první kvetoucí Koniklece a Plicníky lékařské.



KonikleceKoniklecePlicník lékařský už kvete také.

Konečně odbočka k Šobesu. Popojedu, mrknu na louku a ... je zde vydařený bílý koberec:



sněženky pod Šobesemsněženky pod Šobesem

U Gruberova Mlýnu na chvíli sejdu až k řece. Nedaleké Labutě zatím zůstávají.