skoronarozeninová

Datum: 28.10.2019
Autor: Mapař

CCRRRR!!! 7:00

Přece nepromarníš den.

Kašlu na to. Je to daleko.

Směřuješ definitivně do starého železa.

Chce se mi dospat.

Možná existuje způsob ...

Kolem 9:30 směřuji z Šumné kamsi na Jemnici a Dačice. Můj bože, zhřešil jsem! Do Šumné železnicí. Jak se jen budu moci podívat svým dětem do očí?

Faktem je, že dnešní den má pro mě trochu magické datum. Oproti 28.11.2009 je dnes 28.10.2019. Všechna čísla sedí. Jen si jednička s nulou prohodily místo a zbývá poslední měsíc do mých desátých druhých narozenin.

Přejezd přes Starohobskou vrchovinu a soukání se do kopců kolem obcí Lipolec, Markvarec a Valtínov mi dnes přijde docela tuhé. Jistě to bývalo svižnější. Ale přece jen nedlouho po 12. hodině odbočuji na Zvůli, abych chvíli zastavil a zlikvidoval zásoby.

Pohled na okolí přehrady zahřeje na duši. Všude zelené smrkové lesy u břehu prošpikované několika zářivě oranžovými listnáči. Oproti letní sezóně je zde klid, že by se dal krájet. Z bašty kousek sýra ještě zbude a poměrně konzervativně se ve směru na Rožnov přidržím asfaltu.



zelené okolí Zvůlezelené okolí Zvůle

Zanedlouho stanu v místech, kam se dostal kůrovec a těžaři. Stopy po obou jsou evidentní. Vnitřek úlomků kůry mluví za vše stejně jako nařezané kmeny. Osobně jsem k této metodě skeptický. Myslím si, že těžba poskytne kůrovci neocenitelnou službu tím, že zamezí růstu populace jeho predátorů. Myšlenka, že člověk dokáže ukočírovat vše sám, mi přijde trochu naivní.



Pouhý kousek od Zvůle už "byl zachraňován" les.

Konečně se dostávám k Rožnovu a tentokrát se mi otevírá poměrně blízký pohled na Bizony. Samotná restaurace a přilehlý plac dnes zeje prázdnotou. Bude to už jen o mém srdečním rybníku Pstruhovec a brzkém odjezdu přes Slavonice. Nechci se moc zdržovat už proto, že zítra mizím kolem páté do práce.



V chladném dni zahřeje pohled na bizony.Konečně dorazím ke svému srdečnímu rybníku Pstruhovec.Zaobjímám si stromy. Mají takové pevné oblé tvary.

Na zpáteční cestě se kolem Rancířova začínám poohlížet po nějaké dodatečné baště - marně. Přejedu Vratěnín po nově vyspravené silnici po které se tentokrát bez problémů dostanu na zkratku v blízkosti Grasselovy vyhlídky. Poté dosud hladový vystoupám na Stálky a pokračuji na Vranov.

Konečně!

Mimo obvyklý dosah na mě čumí jablko: "Jsem krásné, velké, sladké a v bezpečí."

Není tu po ruce žádná ulomená větev, nebo něco na hození. Na větev s jablkem nedosáhnu. Dosáhnu na konec vedlejší větve. Kdybych ji rozkýval, dostane se mi do rukou konec větve s jablkem ... ? Dostal a pak už stačí zatřást. Později se podařilo najít i jiná v příkopě. S novým elánem se přesunuji na Vranov a vyjíždím serpentiny. Bylo to dlouhé, bylo to hezké.