ČT Author Cup 2019 - přišel, viděl, ve zdraví dojel

Datum: 12.10.2019
Autor: Mapař

Když se přes léto v práci dozvídám o jednom společném podzimním výletu, mám důvod přemýšlet:

"Vždyť závodění jsi už pověsil na hřebík."

Nakonec vylezu z rakve (termín závodu 31. října - Halloween - by u mě byl víc vypovídající), natočím si alespoň takový ten formální litřík a v sobotu se za ranního šera scházím s kolegy k odjezdu do Jizerek.

U Bedřichova jsme přesně na čas, aby nám hezká hasička 2 minuty před oficiálním termínem uzávěry přistrčila zákaz vjezdu před nos. Celkem nic hrozného se neděje. Akorát parkujeme níž, takže nebudou fotky z dojezdu a trochu to komplikuje předání předvyzvednutých startovních čísel. Budeme vyjíždět až z předposlední vlny, takže bude mazec probíjet se někam masou lidí.

Jak jsem zvyklý před závodem pít Magnézii, tak se následné čekání ve startovní vlně trochu komplikuje, ale daří se to vyřešit. Konečně se přesuneme do startovní pozice a někdy 20 minut po prvních odstartujeme. I když je cesta poměrně plná, na té široké silnici do kopce se dá předjíždět. S obvyklými závodními povzbuzovadly se dá smáznout i to brzké vstávání - alespoň na dobu závodu. Druhá věc je, co tělo ještě vydrží. Málo najetých kilometrů. Může brzy dojít. Takže teď ...

BUM!!!

A letím na zem. Nevím o tom, že bych jel Jizerky v kožených kalhotách s vystřiženým srdíčkem na zadku. Přesto mě dvakrát zezadu někdo nabral. Jednou před desátým a pak kolem 55.

Naštěstí oboje bez následků, i když tentokrát je od hlíny i přilba. Po třicátém se objevuje jiný problém: Neuhlídal jsem se a objevují se první křeče. Po čtyřicátém už to limituje docela fest. Bez ohledu na to, jaké použiji převody, se křeče začnou objevovat při určitém výkonu (v jeho fyzikálním smyslu). I když mozek by chtěl, síla je, tep a dech v pohodě, cukrů dostatek, nezbývá mi, než se zařadit do vláčku a bezmocně koukat jako zombie, jak mě řada závodníků předjíždí. Kdybych tam pustil víc, zkosí mě křeč.

Hezké je to množství fanoušků u cesty, co se snaží psychicky podpořit. Když jsem se jim na to "jeď, jeď" zmínil o křeči, dokonce mě podpořil jiný závodník sáčkem hořčíku. Nádherné počasí někde v lesích tomu podtrhuje atmosféru.

Každá "vyjížďka" jednou končí. Poslední kilometry odšlape do Bedřichova pan Newton, vyhrabu se do poslední zatáčky, třesoucí se rukou popadnu pivo a lehnu u výrazného místa mimo dav, ať mě kolegové mohou snadno najít. Končí i závodní sezóna. S časem přes 3:26 jsem z týmu druhý. Ale to už jsem tak nějak věděl ... :-)

Za soutěže týmů to vypadá takto:

Název týmu             Čas týmu   Pořadí týmu
ICZ LOGISTIKA - KRONOS 10:47:34.9 76
V týmu Abs. St.č. Závodník            Čas závodníka
1      1210 2752  Lukáš TOMAN         03:07:09.0
2      1710 2751  Martin CHALUPA      03:26:47.3
3      2373 2753  Josef ČERNÝ         04:13:38.5
4      2681 2754  Pavel VACHUDA       05:12:43.9
5      2687 2750  Marek D.            05:15:23.8

Název týmu             Čas týmu   Pořadí týmu
ICZ LOGISTIKA - OSIRIS 12:39:47.6 91
V týmu Abs. St.č. Závodník            Čas závodníka
1      2091 2756  Pavel CIZNER        03:48:44.6
2      2484 2758  Miroslav DOUBRAVA   04:25:29.7
3      2486 2757  Michal ŠPILAR       04:25:33.2
4      2585 2759  Dominika KRIŠTOFOVÁ 04:42:00.8
5      2617 2755  Jakub JONÁŠ         04:48:29.0
    

A malá odbočka: Co Znojmo? I když jsme na zpáteční cestě potkali vracející se auto se znojemským číslem, nikdo známý. Výsledková listina výmluvně mlčí.



Parkujeme na dolním parkovišti.