200 let po Napoleonovi

Datum: 24.06.2019
Autor: Marta 

Po reorganizaci přímých spojů Znojmo - Praha to bereme "zkratkou" přes Brno. To vychází hladce a dostáváme se v Praze do zájezdového autobusu.

Jede se na Mnichov, Innsbruck a napříč severní Itálií - Toskánskem. Celkem to uteklo. Ráno už jsme na západě Apeninského poloostrova a potom cesta lodí. Na Elbu to trvá zhruba 1 hodinu.



Na Elbě opouštíme trajekt.

Ubytovány jsme rychle. U hotelu je bazén a tak si lze po cestě odpočinout. Denně jsou výlety. Je zde vedro, ale podle zpráv z domova zjišťujeme, že to u nás není lepší. Jediný rozdíl je v tom, že doma bych za největšího vedra nevycházela, zatímco zde jsme v terénu i za poledne.

Navštívily jsme dvě Napoleonovy rezidence, jedna je v údolí San Martino, další je položená o hodně výš. Vybavení nábytkem není už původní. Ten se kdysi prodal v dražbě, takže jde o samé repliky. V druhé rezidenci je ale originální knihovna s knihami, kterou si nechal Napoleon dovézt, a je tam i jeho originální polní lůžko. Vypadá skutečně dost malé. Prý jsou spory o jeho pověstné osobní výšce. Jeho osobní strážci kteří ho doprovázeli - byli velice urostlí a vysocí - jeho skutečnou výšku zkreslovali. No nicméně, nebyl to žádný obr.



v údolí San MarinoNábytek v Napoleonově rezidenci už není původní.replika Napoleonova lůžka ve druhé rezidenci

Další den máme výlet na známý ostrov Giglio, musí to všechno klapnout, protože se tam jezdí jenom jednou týdně. Plavba trvá 2 hodiny. Je to už několik let, co tam ztroskotala obří výletní loď Costa Concordia. Potom ležela u přístavu dva a půl roku. Nato byla odtažena do Janova a sešrotována. Kapitán dostal 15 roků. Ke ztroskotání nedošlo přímo v přístavu, ale opodál, kde jsou skaliska pod vodou. Díra v lodi prý byla v délce 70 metrů. Ještě se mu podařilo nějak domanévrovat do přístavu a potom se loď definitivně naklonila na bok. On z lodi utekl a celý den ho hledali. Kuriózní je, že trvalo dlouho jeho odsouzení a on mezitím ještě na nějaké námořní škole přednášel o krizových situacích na moři. Tak je vidět, že u nás v tom nejedeme osamoceně. V jiných zemích jsou možné i zajímavější věci.

Závěr výletu před zpátečním odplutím na Elbu je na jedné pláži. Koupání zde je fantastické.

Další den je výlet do horského městečka Marciana Alta. Procházku po křížové cestě k poutnímu kostelu Madonna del Monte vynechávám. Má se tam lézt po kamenech a k tomu to šílené vedro! Usuzuji, že by asi potom v autobusu převáželi mrtvolu. Spousta lidí nešla a místo toho je do návratu ostatních naším cílem restaurace s venkovním posezením.

Potom se všichni už přesunujeme k lanovce. Ta mě docela zajímá. Mluvilo se o tom, že jde o tak zvané košíky.

No, když slyším košík, tak si představím určitý materiál. Ptám se tedy, jaká je nosnost. Prý asi 300 kg. To mě uklidňuje a ještě více potom to, když "košík" vidím ve skutečnosti. Jde o takovou vysokou klec jako pro kanára, má kruhový tvar, je z tyčí a poslední zábradlí je asi v polovině hrudníku. Klec je pro 2 osoby. Na zemi jsou v rozpětí asi 5 metrů namalované značky na kterých před nastoupením stojíme. Lanovka stále mírně jede, takže je potřeba tam "skočit" a druhá osoba potom také přiskočí. Obsluha zaklapne dveře zvenku a jede se. Občas se to hezky pohupuje, ale krásný větříček kolem nás a můžeme se otáčet na všechny strany. V několika místech je skutečně vysoko nad zemí, ale celkové převýšení od dolní stanice k horní je jen kolem 700 metrů. Tak si to užívám, protože takovým typem lanovky jsem ještě nejela.



lanovka z městečka Marciana pod vrchol Monte Capannelanovka z městečka Marciana pod vrchol Monte Capannelanovka z městečka Marciana pod vrchol Monte Capanne

Horských městeček je po celém ostrově víc. Obyvatel ovšem na Elbě mnoho není. Dá se říct, že Elba je zelený ostrov. Koupaly jsme se na několika místech, vždy to bylo fajn. Nejdéle ale poslední den před odjezdem, protože se pokoje musí vyklidit během dopoledne.

Cesta zpátky také docela utekla. Přijíždíme po poledni, no a protože je neděle, nedá se moc vybírat spoj do Znojma. Snaha o vytoužené nádraží ve Znojmě končí vyhlídkovou cestou přes Jihlavu a Brno. V samotném Znojmě docházím k závěru, že domů je to malý krok pro člověka, ale už velký pro mě. Beru taxíka.

Tak jsme získaly zase nějaké nové poznatky a těšíme se na další.