Mallorca

Datum: 08.06.2019
Autor: Mapař

V určité souvislosti se ad hoc rozhoduji plácnout sebou na týden někam k moři. Nijak zvlášť nespěchám. Odlet do týdne úplně stačí. Ne jako extrémisté hledající last minute až na letišti.

Sobota

Blížíme se k ostrovu. Spolucestující byla ve zjišťování detailů mnohem důslednější: Má být hnusně.

Občasnými trhlinami v mracích je vidět výrazné vlnobití a při sestupu níž má horizont špinavě okrovou barvu závoje ze Sahary.

Na letišti potkáváme delegátku a zamíříme k autobusu. Mallorca je největší z Baleárských ostrovů a vzhledem k rozměrům 100 x 90 km se na hotel ještě chvíli svezeme.

Po dnešním vstávání ve 4 hodiny jsem rád, že jsem rád. Jen krátce projít pobřeží, zachrochtat a přiběhnout ke stolům. Tento oddych má být nízkonákladovka. All-inclusive přijde vhod. Žádné další výdaje navíc.



talayotická vesnice vedle hoteluJe zde hodně zajímavých suvenýrů.

Neděle

Na velmi pozvolnou pláž poblíž hotelu doráží vlnobití. Vzhledem k tomu, že mám ploutve i brýle, chtělo by to ještě svatý grál plážovníků: Místo, kde by ve vodě bylo něco vidět. Nějaký čas se budu bát, že jsem tu výbavu táhnul zbytečně.

Odpoledne změním téma. Poblíž se nachází výběžek s pevnůstkou Castell Punta de n'Amer. Mohu při cestě k ní trochu pročenichat pobřeží na možnost šnorchlování. Dopadá to tak, že pevnůstka navštívena, pobřeží odolalo. Skoro jako středomoří v románu "Na kometě". Všude samé kolmé ostré skály. Kdybych se nějakým prapodivným způsobem ocitnul ve vodě, pak jediný způsob jak se se zdravou kůží dostat na břeh, je doplavat podél něj kilometr k pláži (a nenechat se při tom sežrat).

Taková příjemná a tišící je naopak oblast regenerace dun. Na kořeni výběžku je chráněn hustý subtropický porost, kterým vede několik vyhrazených pěších cest. Na člověka zde téměř nenarazíte. Cesty nejsou sjízdné ani na kole, natož autem.



pevnůstka Castell Punta de nHučící ventilátory mohutmých vysokých budov vytvářejí dojem tovární čtvrti na zpracování návštěvníků.

Pondělí

Vítr se otáčí. Je teď severní, takže výběžek s hradem vytváří chráněnou zátoku. Nasadím ploutve a jdu na to. Ryby nějaké jsou. Některé větší a některé naopak v rozměru a barevném provedení neonek. Trocha mořské trávy. Jinak je moře překvapivě chudé. Ani jeden mořský ježek. Zdejší dno je zčásti korálového původu. Je to dávná historie. Dle informací na tabulích se tu korálový mejdan nekoná už asi 5 miliónů let.

Na odpoledne (po chro-chro) mám vymyšlený jiný program: Porto Cristo je vzdálené asi 5 km. Ideální pro výlet pěškobusem. Paní recepční, potvrzuje existenci cesty po pobřeží, ale zároveň od ní zrazuje. Cesta skutečně je a mohu potvrdit ... že není pro každého. Po nějaké době se totiž ocitáte na pěšině kolem pobřežních skalisek a jdete po velmi ostrém povrchu, který krom dobrých bot bude vyžadovat značnou pozornost. A samozřejmě lze doporučit pití.

Cestou nacházím 2 velmi pěkná místa pro plavání a případné potápění. První je možná 800 metrů od hranic Porto Cristo:

https://mapy.cz/zakladni?x=3.3533970&y=39.5476855&z=19&base=ophoto&source=osm&id=12073053

Pro mé účely tedy daleko. Bližší plac je kousíček za koncem cyklostezky od hotelu. Jsou to vlastně 2 místa v jednom, protože lze zvolit záliv dle aktuálního směru vln:

https://mapy.cz/zakladni?x=3.3704183&y=39.5558959&z=18&base=ophoto&source=osm&id=12073053

Něco k vidění by zde asi být mělo, když je zátoka přivrácená k vesnici používána potápěči. Potápěči se nenechte zaskočit. Tam ty hlubší části dna mohou být tak v 5 m. Něco jó daleko možná 7.



výlet na Porto Cristokousek od Porto Cristo na souřadnicích 39.5476855N, 3.3533970E (https://mapy.cz/zakladni?x=3.3533970&y=39.5476855&z=19&base=ophoto&source=osm&id=12073053)Porto Cristobližší šnorchlovací záliv
trocha středomořské vegetace

Úterý

Už vím, co je ve vodě:

Zima.

Zátoka je pokud možno ještě o něco chladnější, než mělký záliv u hotelu. Dopoledne je navíc vysoká oblačnost. Taková ta, kdy nevidíte žádný pořádný mrak, ale to slunce ne a ne svítit. Pro přismahlá ramena dobré. Zbytek těla klepe kosu.

Ve vodě nějaké ryby jsou. Dokonce pár barevných a vidím jednoho sumýše. Jinak až na rozeklané skály na dně nic moc. Chtělo by to víc života.

Zvednu se a mizím na oběd. Z oblohy konečně mizí cirrovitá oblačnost.

Odpoledne se konečně začíná nést ve znamení "budiž světlo". Ve vodě uplavu pár desítek metrů a ... opatrně obeplavávám. Dalších pár desítek a ... tentokrát skupinka.

Do pytle! Někdo mi ráčil splnit i trochu víc potvor ve vodě! Tento druh medúz neznám.

Zatímco ty bulharské jsou jen trapný šálek rosolu, tyto hnědé se viditelně pohybují, a zespodu z nich vyrůstá krom jakýchsi chapadel svazek žahavých vláken. Cestou na břeh míjím ještě několik kusů, kolem kterých jsem předtím musel proplavat.

Takže jako ve Star-trek: "Polarizujte hledí" a na vyvýšeném místě nasazuji polarizační sluneční brýle. Vše v pořádku viditelné. Medúzy jsou zde poměrně hojné všude po zátoce. U prvního příchozího doufám, že je zná a zeptám se. Nezná. O to rychleji si ji všimne na metr od sebe a i se slečnou maže na břeh.

Takto ne. Potřebuji jiný vzorek. Naštěstí o kus dál vstupuje do vody skupina plavců. To by mělo statisticky vyjít. Pokud je s medúzami nějaký problém, tak se z vody ozve křik, sténání, přijede sanitka nebo kněz a je jasno. Jinak tam mohu zpátky. Plavou dost dlouho ... a nic se neděje. Na druhém konci pláže se konečně daří najít člověka, který ví - nebo také hledá vzorek. Prý nejsou problém.

Znovu ve vodě. Řízený kontakt: Mám v hledáčku medúzu a daří se lokalizovat konec tenkého žahavého vlákna pro cvrnknutí prstem.

NIC

Přejedu přes vlákna.

NIC

Jen se medúza kouká někam ztratit. Na něco ta vlákna asi mít bude, ale na lidské kůži nemají žádný efekt. Dodatečně se ji nedaří určit tak snadno, jak jsem si představoval. Z nalezených fotek se nejvíce podobá Talířovce svítivé, ale pohladit si talířovku by se mi asi nelíbilo.

Zbytek odpoledne už jen nerušené šnorchlování. Dá se zde potápět tak do 5-ti metrů. Až na závěr se podaří najít kraba a konečně si všimnout pár drobných sasanek.



jak si vychutnat menu a nestat se jeho součástí

Středa

Dnešek začíná klasickými pohlednicovými záběry na klidné letovisko s liduprázdnými plážemi. Už jen ve Photoshopu vyměnit oblohu a je to. Dopoledne tedy podniknu alespoň cestu podél pobřeží na sever. Mírně mě přitahuje nedaleký kopec s výhledem na zátoku. Když mě cesta vyplivne na frekventované silnici bez chodníku, zato se souvislou zástavbou přes cestu, řadím zpátečku. Tohle je vhodnější s podrobnou mapou, ke které se dostávám až doma. Průchod by tam měl být. Pokud se tímto směrem vypravím někdy později, lze zkusit nedaleké ZOO.

Vyčištěná obloha se po obědě zase zatáhne. Bez slunce by koupání bylo o ničem. Krom tmavého dna by byla zima bez možnosti se pořádně ohřát. Chvíli uvažuji o té ZOO. Naštěstí se mraky přece jen trochu trhají.

Medúza je dnes jen jedna, zato si konečně všímám mořských ježků. V zátoce jsou tak od 2 metrů hloubky. Asi jim nesvědčí vlny.

Podvodní skalní brána jednoho z útesů i dnes odolala. Je kraťoučká a prostorná. Na délku má možná 2 metry. Pod hladinou moc nespěchám s proplaváváním nějakých děr. Tohle není akvapark.



studený start do dalšího dnevýlet k dunám a pevnůstcezajímavé, že kočky mohou být na jednom místě se slepicemipevnůstka
trocha místních opylovačů

Čtvrtek

Ráno je jasno. Hurá!

Přichází snídaně s mraky.

Mraky se částečně rozplývají, a současně vítr od moře zesiluje. Na plážích jsou už rozmístěné červené vlajky. Šnorchlovací zátoka dopoledne ještě odolává. Jen její vnější části začínají být zvířené. Vlny zde mají na rozjezd velký kus středozemního moře, takže celý den plynule narůstají.

Slunce mi sice umožní zaplavat si v zátoce i odpoledne, ale voda začíná pracovat i zde. Potápění je nesmysl, takže pro dnešek skončím v hotelovém bazénu. Přijde mi, že se mě nějaká vyšší moc pokouší dostrkat v pátek do ZOO. Na otevřeném moři jsou zatím k vidění blicí výlety lodí.



Vlny práskají do trhlin ve skalách.Vlny práskají do trhlin ve skalách.

Pátek

Zatažené ráno. Jiho-jiho východní vítr postupně zesiluje. To zní nadějně, protože vlnám z předešlého dne fouká téměř do protivky. Ale zabrzdit vlnění odhadem v řádu 1014 kg chvíli trvá. Pojedou takto smykem ještě celý den.

Teď to ZOO:

Přijdu, vidím, odcházím. Vchod není vchod, ale vjezd. Jinak to tu nefunguje. Je to jen safari. Všechno je dimenzované na auta nebo nějaký návštěvnický vláček.

Ze všech blbých nápadů, co kdy lidé měli, bojuje osobní prdelotransportér o zlato.

Odpoledne se skočím podívat na šnorchlovací zátoku. Za celý můj pobyt je dnes v nejhorším stavu. Obratem tak končím u hotelového bazénu.



Příležitost využívá skupina surfařů.Vlny práskají do trhlin ve skalách.

Sobota

Konečně znovu do vody.



V den odjezdu se voda konečně klidní a začíná se čistit.V den odjezdu se voda konečně klidní a začíná se čistit.Ještě se podívat, jaké by to bylo a hurá domů.