Výlet

Datum: 19.04.2019
Autor: Mapař

Ráno vstupuji do jedné nejmenované země, ve které se snažím po jisté události dosáhnout nulové obchodní bilance. Ona původně měla být nenulová, ale návrh velikonočních výdajů otočil záměr o 180°. Asi nejsem dost in, ale nechci na letošek moderní schodkový rozpočet.

pátek

Jsem zde.

Protože veškeré zásoby mám, je teď mým jediným zájmem odklidit se někam nahoru do zimy a sněhu.

??

V této zemi se lze setkat se zvířetem, jehož skutečný staroslovanský název se nedochoval, protože nesměl být vysloven. Počítám, že v této době bude jeho hlavní starostí být dole v teple u nějakého žvance. Nahoře by tedy měl být pokoj. I když mám krom pohotovostních oplatek i kudlu a kapesní plamenomet, netoužím tuhle výbavu zkoušet.

Plynulou chůzí opouštím město a dostávám se přes louky do kopců. I když jsem to s oblékáním nepřeháněl, v nižších polohách je to moc. Jedna z konkurujících si předpovědí dokonce tvrdila že by teplota nemusela být pod nulu ani v noci nahoře. Stačilo to k vyřazení těžké termosky z výbavy, ale pár pod nulou zkousnu.

Teď se po prvním výstupu sluním na vyhřáté vyhlídce a konečně si zase připadám jako živá bytost. Mimochodem: Klíště nad 1400 metrů bych nečekal ani tolik jako Karel Gott zlatého slavíka.

Doufám, že nejhorší už je za mnou. Cestou na zdejší kopec jsem měl 45° svah pod sněhem, dole sráz, vlevo a vpravo nic a stupy od předchozích turistů mizely. Sice mě to už zviklalo, ale těžký boty to vyřešej hned. Schody si udělám a zbývá posledních pár metrů.

Asi jsem si vybral Základnu. Blbě přístupný kopec o cca 50 metrů nižší než Sněžka by jako protizvířecí bunkr mohl stačit (podobně jako oplocení v Jurském Parku). Zvířata jsou po zimním spánku vyhládlá, tak proč by investovala síly do zdolání kopce s nepřítomností žrádla, který lze snadno obejít? Sporadické stopy býložravců, spousty myších děr (ale chytejte ty potvory pro obživu), dostatek vody ve sněhových polích, ale i suchá zem a velká spousta slunce.

Zítra má být hezky, tak se pokusím o jeden důležitý místní vrchol. Nic na sílu. Buď to půjde, nebo to nestojí za to. Zatím mám cestu jak na dlani. Stoupá po hřebeni protějšího kopce a jak dojde na skály, traverzuje doleva do sedýlka. Možným problémem je neprůchodný traverz. Na severní straně je ještě dost sněhu.



pohled na protější pohoříoblast hlavního masivuna Základněna Základně
na Základněkvětiny podobné Koniklecůmprotější pohoříprotější pohoří
na Základněna Základně

sobota

Ze Základny odcházím jižním svahem. Očekával bych čistou cestu, ale nejdřív je šikana sněhová, potom dřevěná. Cesta na protějším svahu navazuje dle očekávání. Tady dole ještě relativně civilizovaná. Cestou nalézám studánku (či spíše louži na cestě malého čůrku), tak doplním do lahve.

Původní dobrá cesta se s přibývajícími metry mění na vzor "Základna 2.0". Jsem už dost vysoko a hledám, kde by konečně mohl být ten traverz do sedla. I když jdu poctivě po značce, nejenže nenalézám traverz, ale mizí i ta značka. Cesta pokračuje přes občasná sněhová pole po hřebeni, ale nejsem si úplně jistý, zda v ní jedou lidé. Chvíli ještě pokračuji a táhne mě to na namrzlou skálu.

"To být fuj!"

Kolem skály vede napravo cestička skoro určitě od zvěře. Nakouknu a to být ještě větší fuj. Mizí někde ve sněhových polích nad 45°.

Čelem vzad. Pochodem chod!

Přijdu o naprostou většinu výšky do sedla, ale to se nedá svítit. Po nějaké chvíli sestupu nalézám ... traverz. Svrchu je vidět krátký náznak, že tu kdysi snad mohla být cesta a o kus dál dokonce nalézám na padlém stromě značku. Po dalších pár metrech by se mi nechtělo jít ani s cepínem a motorovou pilou. Prudký svah, cesta není rozeznatelná, padlé stromy.

Tentokrát čelem zad definitivně. I když vím, kudy vede značka, došel bych po ní tak maximálně na hřbitov obětem hor. To byl možná důvod té druhé pěšiny po hřebeni přes skálu. V létě možná použitelná.

Přišel jsem už skoro o všechny metry a najednou potkávám v protisměru turisty. I jim mapa jasně říká, že tudy nahoru vede cesta. Uvedu to na pravou míru a jdeme každý po svých. Vím o náhradní variantě, ale je dost dlouhá a výsledek také nejistý.

Je poměrně brzy. Sejdu ještě k jejímu začátku a všímám si jednoho: Značka sice vede dolů k jinému rozcestí, ale pěkná cesta pro těžké těžební stroje nahoru. Podle mapy končí ve vedlejším sedle. Cesta přímo zde a její existence se opírá o prachy. To by stálo za pokus.

Stoupám. O kus dál cesta rezignuje na nezávislost a sloučí se s korytem potůčku. Nic proti ničemu. Potůček s výškou mizí. Začíná sníh.

V Alpách se na vrcholky jako Mont Blanc vyráží kolem půlnoci, protože je tam zmrzlá krusta, co drží. Tady s tímto luxusem nemohu počítat. Zpočátku to jde, ale údolí hodinami slunečního svitu neoplývá a bude hůř. Několik desítek minut využívám les, než mě zaoblení terénu začne táhnout do nějakého krpálu. přesunu se znova k té technické cestě a ona ... je tady výš prohrnutá nebo alespoň udusaná. Bůhví čím, protože sklon svahu je pořádný. Mohu postupovat jen díky tomu, že boty jsou tvrdé a lze je zasekávat do sněhu.

Tohle bude o vytrvalosti. Dělám si intervaly po 30-ti krocích. Začíná být vidět volnější terén se zakrslými stromky, narovnávající se cesta se ztrácí za horizontem.

Hurá! Konečně ...

... STOPA

Dole byly otisky bot, pak nějaká zvěř a psi. Tady nahoře ... pes s takovou tlapou neexistuje. Mohu si do nechutných detailů vychutnat precizní otisk každého drápu. Byla by hezká názorná ukázka, ale sundávat na tom prudkém svahu batoh a zkoušet z něj vylovit foťák by nemuselo být úplně ono. Ostatně teď se mi táhnou hlavou jiné myšlenky.

Vím, že nahoře je jeskyně. Řadu dní nesněžilo a tím může být dán věk stopy. Jako nejvíc pravděpodobné se zdá, že zvíře, jehož staroslovanský název nesměl být vysloven, vylezlo z jeskyně a zamířilo někam do tepla. Protože ve spodní části cesty jeho stopy nejsou, může to značit plachost. Opustilo cestu dřív, než mohlo někoho potkat.

Takže v pohodě. Zbývá najít dobrovolníka, který tyto zcela logické závěry prověří.

Nějakého jiného dobrovolníka. Cestou dolů si rozmyslím, co dál.

Už je docela odpoledne. V nabídce je dlouhá, ale docela pohodlná úniková procházka a transport do tepla. Nebo dnešní třetí stoupání. Zpět na Základnu. Blbě přístupný osamělý vrcholek bez ničeho (takže celkem bezpečný). Zpáteční lístek je na pondělí. Pořádek musí bejt.



protější pohořídnešní cesta jako na dlanináhradní cesta vedoucí nahoru

neděle

Zatím je lépe, než jsem doufal. Sice to přes noc padlo pod nulu, ale led oklepu snáz než vodu. Po včerejšku se mi do ničeho nechce a zítra se asi rozvalím někde v údolí. Dneska by mělo být víc mraků. Lenoším si zde na slunci a odkryté části kůže zažívají pravěk. To mi připomíná, že bych si pak na kalhotách měl zalátat tu deseticentimetrovou díru v rozkroku.

Na Základně nějaký provoz je. Předpokládám maskovací sestup a doplnění vody. Cestou nalézám zašívárnu a docházím k závěru, že litr na večer a ráno stačí. Chvíli to vypadalo, že nahoře možná nebudu sám. Je to spíš problém, pokud druhá strana vzbudila nežádoucí pozornost. Plán je brzy ráno vypadnout a do večerního spoje si užívat na zelených loukách dole.



pohled na protější pohořípoblíž je větší vodní plochaze Základny na jihozápadKousek pod vrcholem stoupání do sedla jsem to otočil.
Na východě je toto pohoří zakončenou jednou vyšší horou.V oblasti se vyskytují akvaparky.večer na Základněvečer na Základně
večer na Základně

pondělí

I když Základna vypadala prázdná, kolem čtvrté mě budí něco, jako zvuk vařiče. Zdálo se to být směrem od 20 metrů vzdáleného porostu, ale neozývalo se nic jiného. Možná se pletu a bylo to letadlo. Dám si ještě šlofíka.

Ráno sice ještě stíhá vyjít slunce, ale hned ho překryjí mraky. Zdekuji se rychle. Pokud to byl vařič, možná měli důvod vzít roha co nejdřív, a já bych tu byl za idiota.

Sejdu osvědčenou jižní cestou. Ten sobotní výlet nedostávám z nohou ani dnes. Uvažuji o sestupu pro vodu, ale nedaleko čeká Kytička... Potok přitékající do městečka vodu jistí. A možná na úbočí Základny najdu nějaký pramen. Po dnech obcházení se cestou občas odreaguji na suchých pahýlech trčících do cesty. Stezky jsou tady dost zanedbané.

V městečku se ukazuje, že setkání s Kytičkou by mě po kilometrovém klesání stálo blíže nedefinovanou vzdálenost (nejméně 10 km na těžko zbývá), nebo 3 hodiny čekání ve větru a padající teplotě, nebo sestřelilo nulové skóre, které mám po létech snažení téměř v rukou.

Odcházím tedy do města chytit svůj spoj. V některých věcech (těch, které nesypou rychlé prachy) působí zdejší kraj dost zanedbaně. Chátrající torza velkých fabrik. Vedle nové dálnice (my na to máme) procházím po silnici s nemalou částí svodidel roztodivných tvarů a směrů, jako by přes silnici prošla fronta. Jinde na mostě vidím chodník, ale svodidla neoddělovala chodce od aut, jak bývá ve slušných krajích zvykem. Místo toho byla připevněna až za chodník k zábradlí mostu.

"Je zatáčka namrzlá? Nevadí. Tak aspoň šlápni na plyn a dostaň jich co nejvíc."

V této zemi má víra přece jen jakýsi vliv, ale ani to nezastavilo jejich ruku před namontováním tohoto dopravního opatření.

Město má jednu velkou dlouhou hlavní silnici. Domníval jsem se, že tu žádné přechody pro chodce nevedou. Teprve při bližším pohledu, takovém jako když na bankovce hledám vodoznak, jsem našel jejich silně jeté pozůstatky.

Původně plánované louky mi dnes hatí počasí. Cítím, že mé limity se časem posunují - tím nesprávným směrem, takže už jen sním o vyhřáté kanceláři.



Ráno ještě mrzne.Zářící ještě na chvilku vyjde.Luna ještě neodešla.Sníh mizí prakticky před očima.
záchraná dodávka vody na zpáteční cestě

Co dodat?

Jako v cirkuse: "Toto doma nezkoušejte."

Laťku humanity se zde podařilo nastavit na vysoký standard: "Při natáčení tohoto pořadu nebylo utraceno žádné Euro."