zima na Macoše

Datum: 26.01.2019
Autor: Mapař

Tohle jsem nečekal. Hezká čisťoučká myš chycená do pasti se na stole pohnula. Ne takové to reflexivní cuknutí malého hlodavce, ale pootočení hlavy a pomalý pohyb tlapkou smrtelně zraněného tvora. Touží žít, ale ví, že už to nebude možné. Teď to nebude jako sypat jed, střílet po něčem na stovky metrů, nebo v jaderném silu mačkat tlačítko. Snad v tom nejedou opuštěná mláďata.

Ráno si tentokrát mohu trochu přispat. Spojení do Blanska mi startuje v 7:55. Raní vlak není zrovna plný, přesto z útržku rozhovoru slyším, že se někomu z Klánovic poštěstilo odložit si iPhone X na záchodku a zapomenout na to. Se ztráty a nálezy má dost kliku.

V Kolíně tentokrát přesedám na přímý spoj. Je to jeden z důvodů pro Blansko: snadná dostupnost. Tím druhým je, že bych se podívat k Macoše a třetím je změna prostředí. Je to přece jen jiný kraj.

Přesně podle jízdního řádu se ocitám na nádraží a vydávám se po (dost vychladlých) stopách Mamutíka naháněného lvem. Alespoň se tedy domnívám, že ty stopy se shodují se zelenou značkou. Jak obvykle bloudím v zástavbě při hledání další cesty, tak tady ne. Značení je tu dobré. Zanedlouho mě vyvede do lesa, kterým projdu do Žižlavic. Pokud bych dál trval na zelené, mohu si dopřát vodopád a výhled na jezírko v údolí. Bylo by to pěkné - v létě a s větším množstvím času. Teď by mi to cestu dost natáhlo. Proto po silnici dojdu do Ťechova a po značce se dostanu dolů.

"Tak tento hřeben na zpáteční cestě vynechám."

Když někdy v létě povalíte od Blanska k Macoše na kole, nejspíš zvolíte asfalt po zelené kolem Kateřinské jeskyně. Jinak kousek cesty povedete. Tentokrát kolo a 230 km za den ne. Tudíž si dopřeji okruh začínající po modré kolem Punkvy (na jednom místě skutečně mizí v zemi), pak samotnou Macochu a nakonec návrat kolem Kateřinské jeskyně.

Očekával bych v zimě veškerá místní zařízení mimo provoz, ale s překvapením zjišťuji, že zde funguje nejen turistický vláček, ale nejspíš i dost z ostatního. Dodatečně si uvědomuji, že v jeskyni je vlastně jedno, co je venku zrovna za roční období. Že to zde nepřekypuje návštěvníky, je druhá věc.



Punkvapřístaviště Punkevní jeskyně není zcela opuštěné

Po kusu cesty se konečně dostávám k Macoše a sestupuji na spodní můstek. Tentokrát o dost opatrněji, než je zvykem, protože ledovka připravená na schodech je jako z filmu "Sám doma". Poslední část schodiště dokonce vylepšil padlý strom.

Kolem horního můstku se vracím na zpáteční cestu. Můstek je dnes bez výběrčích a pořád ještě vypadá, že tohle léto bude držet. Značky už neřeším a pokračuji nejkratší po asfaltu. Respektive po něčem, pod čím je asfalt. Silnice k Macoše je dnes v podstatě bobová dráha. Lze ji zatím vyjet jen díky troše napadlého sněhu, ale nechtěl bych ji sjíždět poté, co ji na povrchu jen tak zlehka ofoukne teplejší vzduch. Dokonce i v pěší variantě jsem párkrát připravený zalehnout, než se konečně dostanu na silnici ke Skalnímu Mlýnu.



Dnes nevypadá Macocha úplně přívětivě.dno Macochy z dolního můstku

Míjím Jakubovo jezero na Punkvě a přecházím na indiánský běh (v zimních hadrech, pohorách a s batohem neudržím trvalý). Mohu nastoupit v 15:15, nebo 17:15. Následuje něco v současnosti dost neobvyklého: Míjí mě dobrodinec, který zastaví a doveze na nádraží.



vracím se