na Bítov

Datum: 27.12.2018
Autor: Mapař

Zatímco štípu třísky na podpal, poupátko se chopí iniciativy. Venku se Zuzance daří vytrhnout z jejího sevření a padá čistá do hlíny. Vzápětí se kytičce daří znovu chytit Zuzanku, tak ji ještě vymáchá ve vodě a vezme sekeru.

Jedna rána do hlavy, druhá. Nevyvíjí se to dobře. Sekera, kterou jsem předtím štípal špalíky na třísky, je pro poupátko moc těžká. Místo, aby jednou rychlou ránou Zuzanku omráčila, ji jenom strhne kůži a poláme lebku. Když dojde na nůž, Zuzanka se ještě se zmítá, co může. Nevzpomínám si, že bychom reklamní video pro IS měli točit dnes a chci po poupátku, aby alespoň to podřezání bylo pořádně. Příští rok zabíjím kapra já. Zatím se mohu těšit na rybí polévku s jikrami.

Ve čtvrtek se probouzím ve Znojmě. V pátek si asi dopřeji trochu courání po městě, ale dnes to vidím na Bítov. Nějakých malých 60-70 km to chce, abych se po Vánocích trochu protáhl. Dnes to jede pomalu a nemohu vše hodit na protivítr. Bude to dlouhý výlet.

Před Onšovem se mi otevírá pohled do dálky na Kraj za Vranovem. Mezi zelenými kopci přitáhne moji pozornost jeden bílý. Kde přesně? Dostanu se až k němu? Trochu netypicky sjíždím dolů po serpentinách, protože budu směřovat přes Lančov. Málem odbočuji k zámku, než se probudím a přetočím to na zatáčku vedle.

V odkrytém terénu kolem Lančova se pořád courám, ale po vjezdu do lesa se daří zrychlit. Cestou mi opadané stromy usnadní nalezení strážní věžičky nad Cornštejnem. U ní si dopřeji jednu ze dvou dnešních zastávek. Stejně, jako jsem neviděl bílý kopec z návrší za Lančovem, nemohu ho najít ani odtud. Oblast kolem Suché hory (nejvyšší zdejší vrchol) se zdá sněhem nezasažená.



CornštejnBítovská zátoka

Z Želetavky a Bítova dnes definitivně vybírám Bítov. Vyjedu do obce a vydám se přes Chvalatice zpět. Konečně začne pomáhat alespoň ten vítr. Dojedu s ním celou cestu až k ... odbočce na pláž a chvíli ho mám z boku. Ne že by zajížďka k vodě byla úplně zadarmo, ale stoupání ze Štítar do Šumné a pak do Lesné také nejsou úplně příjemné položky.

Takto mám navíc něco, co v zimě běžně neuvidíte: Jedna z lodí je v provozu. Jde tu nejspíš jen o přeparkování, ale i tak.

Z Lesné se pak daří jet pár kilometrů bez šlápnutí, než konečně zase zrychlím. V šedavém zimním dnu se pár paprsků daří chytit až na samém konci, kdy zapadající slunce zbarví holé větve do červena.

Po návratu jsou poslední fyzické ostatky Zuzanky řádně pohřbeny do žaludku.



znovu na Vranověpřeparkování DyjeNa Cínové hoře chytám poslední paprsky slunce.